Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Příběh ze života. Jen pro silné povahy. Na brněnské přehradě bývá v létě všechno tak nějak v rovnováze. Voda je tak akorát studená, pivo tak akorát teplé.

Článek
Já, vážený, nezkoRUMpovatelný a docela zámožný právník ze statutárního města Brna, jsem si onoho dne dopřál přesně ten druh iluze, kterou bych jinak u klientů nemilosrdně rozmetal.
Zakoupil jsem si párek v rohlíku. Krásný, voňavý, s kremžskou hořčicí v ideálním poměru. Zkrátka luxusní exemplář. K čemuž netřeba ani předraženého znaleckého posudku.
Usadil jsem se na lavičku poblíž tzv. Sirky u Prýglu s výhledem na hladinu, připraven vychutnat si nejen pokrm, ale i pocit, že tentokrát nikam nespěchám.
Právník, který nespěchá, to je samo o sobě téměř bezprecedetní právní fikce.
A tehdy se objevil on.
Senior. Nenápadný, leč ostražitý. V očích měl výraz, který by se dal popsat jako kombinace životní zkušenosti a lehkého hladu. Přisedl si vedle mě s noblesou někoho, kdo ví, že lavičky jsou veřejný statek, ale situace na nich soukromou příležitostí.
„Krásný den,“ pravil.
„Krásný,“ odpověděl jsem a instinktivně přitáhl párek blíž k sobě, jako by šlo o důkazní materiál.
Senior pokýval hlavou směrem k přehradě, pronesl cosi o počasí, o dnešní mládeži a o tom, jak dřív bývaly rohlíky větší. Vedl konverzaci s lehkostí zkušeného advokáta – nenápadně, ale cíleně. Já, netuše lest, jsem se zapojil.
A pak to přišlo.
„Podívejte, támhle plave primátorka!“ zvolal náhle a ukázal směrem k vodě.
Reflexivně jsem otočil hlavu. Právník může být skeptický, ale primátorka na přehradě je přece jen argument, který stojí za přezkoumání.
V ten zlomek sekundy, a zde musím uznat mistrovství protivníka, jihomoravský dvounohý senior provedl operaci, kterou bych v právní terminologii označil jako „rychlé odnětí věci movité bez souhlasu vlastníka“.
Jinými slovy: ten šedivý holomek , vzal mi párek.
Když jsem se otočil zpět, držel jsem už jen prázdný rohlík.
Senior mezitím poklidně žvýkal, jako by se nic nestalo. „Výborný páreček…“ poznamenal ten starý paprika uznale.
Zůstal jsem sedět, konsternován. V hlavě mi běžely všechny možné právní kvalifikace – krádež? Přestupek? Nebo snad sofistikovaná forma společenské výuky o pomíjivosti majetku?
„Pane, vy jste mi snědl párek,“ pronesl jsem nakonec.
Senior se na mě podíval s klidem soudce, který právě vynáší rozsudek: „Mladý muži, kdo se nechá vyrušit plavkyní, ten si párek nezaslouží.“
A v tu chvíli mi došlo, že jsem právě prohrál spor, který se vůbec neměl dostat k soudu.
Zvedl jsem se, s prázdným rohlíkem v ruce, a zamířil ke stánku pro nový. Při placení nekřesťanských 39 korun jsem si uvědomil, že jsem právě absolvoval nejlevnější lekci z lidské vynalézavosti za poslední roky.
Od té doby, kdykoli jím párek v rohlíku na přehradě, nedívám se na plavkyně.
A už vůbec nediskutuji se zákeřnými moravskými ani ukrajinskými seniory.
( autor Legendární medvěd)

tak se bavte a ...krásný první máj.

A trochu pošimrání pro opozici)))
Babiš již 15 let dává veškeré své příjmy z politiky na charitu. Kéž by ostatní politici také zabrali

https://medium.seznam.cz/clanek/legendarni-medved-babis-jiz-15-let-dava-veskere-sve-prijmy-z-politiky-na-charitu-kez-by-ostatni-politici-take-pridali-269618

Politika bývá plná slov o solidaritě, ale skutky často chybí. Andrej Babiš jde opačnou cestou , své příjmy již roky dává potřebným. Bude inspirací i pro ostatní?

Nejde přitom o drobné z kapsy, ale o systematické gesto, které by v jiné době a jiném kontextu bylo dávno vytesáno do politického mramoru jako příklad hodný následování. Místo toho se o něm mluví málo, téměř šeptem, jako by se nehodilo do obrazu, který si o něm mnozí pracně vybudovali.

Zde je něco o tom, jak snadno jde zacházet s čísly, respektive jak snadno lze s nimi manipulovat.
https://www.facebook.com/reel/3300186060163148

V diskusi u Jílkové zaznělo. Ten chlapec se vyjadřuje velice jasně, a je vidět, že to má v hlavě dobře srovnané.
https://www.facebook.com/reel/1697136761298270