Příběh ze života. Jen pro silné povahy. Na brněnské přehradě bývá v létě všechno tak nějak v rovnováze. Voda je tak akorát studená, pivo tak akorát teplé.
Článek
Já, vážený, nezkoRUMpovatelný a docela zámožný právník ze
statutárního města Brna, jsem si onoho dne dopřál přesně ten druh iluze,
kterou bych jinak u klientů nemilosrdně rozmetal.
Zakoupil jsem si párek v rohlíku. Krásný, voňavý, s kremžskou hořčicí
v ideálním poměru. Zkrátka luxusní exemplář. K čemuž netřeba ani
předraženého znaleckého posudku.
Usadil jsem se na lavičku poblíž tzv. Sirky u Prýglu s výhledem na hladinu,
připraven vychutnat si nejen pokrm, ale i pocit, že tentokrát nikam
nespěchám.
Právník, který nespěchá, to je samo o sobě téměř bezprecedetní
právní fikce.
A tehdy se objevil on.
Senior. Nenápadný, leč ostražitý. V očích měl výraz, který by se dal
popsat jako kombinace životní zkušenosti a lehkého hladu. Přisedl si vedle
mě s noblesou někoho, kdo ví, že lavičky jsou veřejný statek, ale situace
na nich soukromou příležitostí.
„Krásný den,“ pravil.
„Krásný,“ odpověděl jsem a instinktivně přitáhl párek blíž k
sobě, jako by šlo o důkazní materiál.
Senior pokýval hlavou směrem k přehradě, pronesl cosi o počasí, o dnešní
mládeži a o tom, jak dřív bývaly rohlíky větší. Vedl konverzaci s
lehkostí zkušeného advokáta – nenápadně, ale cíleně. Já, netuše
lest, jsem se zapojil.
A pak to přišlo.
„Podívejte, támhle plave primátorka!“ zvolal náhle a ukázal směrem k
vodě.
Reflexivně jsem otočil hlavu. Právník může být skeptický, ale
primátorka na přehradě je přece jen argument, který stojí za
přezkoumání.
V ten zlomek sekundy, a zde musím uznat mistrovství protivníka, jihomoravský
dvounohý senior provedl operaci, kterou bych v právní terminologii označil
jako „rychlé odnětí věci movité bez souhlasu vlastníka“.
Jinými slovy: ten šedivý holomek , vzal mi párek.
Když jsem se otočil zpět, držel jsem už jen prázdný rohlík.
Senior mezitím poklidně žvýkal, jako by se nic nestalo. „Výborný
páreček…“ poznamenal ten starý paprika uznale.
Zůstal jsem sedět, konsternován. V hlavě mi běžely všechny možné
právní kvalifikace – krádež? Přestupek? Nebo snad sofistikovaná forma
společenské výuky o pomíjivosti majetku?
„Pane, vy jste mi snědl párek,“ pronesl jsem nakonec.
Senior se na mě podíval s klidem soudce, který právě vynáší rozsudek:
„Mladý muži, kdo se nechá vyrušit plavkyní, ten si párek
nezaslouží.“
A v tu chvíli mi došlo, že jsem právě prohrál spor, který se vůbec
neměl dostat k soudu.
Zvedl jsem se, s prázdným rohlíkem v ruce, a zamířil ke stánku pro nový.
Při placení nekřesťanských 39 korun jsem si uvědomil, že jsem právě
absolvoval nejlevnější lekci z lidské vynalézavosti za poslední roky.
Od té doby, kdykoli jím párek v rohlíku na přehradě, nedívám se na
plavkyně.
A už vůbec nediskutuji se zákeřnými moravskými ani ukrajinskými
seniory.
( autor Legendární medvěd) 
tak se bavte a ...krásný první máj.


