Moje maminka si musela davat pred komunisty bacha, nic dobreho ji od nich
nikdy nepotkalo, cely zivot musela hodne pracovat uz od ranneho detstvi, na
praci byla zvykla, dokonce bez ni nemohla byt, byla zvykla zit skromne a
stridme, jinak to ani neslo, po 89. kdyz si mnozi zacali stezovat , jsem se
otazala, jestli je konkretne ona spokojena po tom, co prozila a jak se ma ted.
Odpovedela, ze spokojena je, muze si koupit, co chce, na nic nemusi cekat
frontu, kupuje si a to delala vzdy jen to, na co ma, nidko ji neotravuje se
schuzemi, s dobrovolnepovinnou cinnosti, nidko ji uz nic nemuze sebrat, muze
cestovat, kam chce a nemusi zadat nejakeho soudruha tajemnika o povoleni a
potupne cekat, jestli ji ho daji , nebo ne. Rekla, ze je spokojena. Pracovala v
zamestnaneckem pomeru celkem 55 let.