Marxistický výklad dějin. Lži o Pražském povstání se vrací
Ač od Pražského povstání uplynulo 80. let, je dodnes zahaleno různými nesmysly až bludy. Často jde o důsledek propagandistických výkladů dějin komunisty, který zarputile přežívá. Část společnosti historické nesmysly nadále šíří.
Desetiletí se účelově mlžilo či lhalo například o roli Rudé armády při osvobozování Prahy a o množství padlých sovětských vojáků, přifukovala se úloha komunistů a obecně překrucovaly zásluhy čelných představitelů povstání. V současnosti jsou některé lži a nepřesnosti ve veřejném prostoru cíleně a do jisté míry systematicky živeny. Souvislost je zřejmá: Ruská válka na Ukrajině.
Připomeňme si nejčastější mýty o Pražském povstání.
Slova o Rudé armádě jako osvoboditelce Prahy jsou
mýtus.
Česká metropole se po čtyřech dnech bojů začátkem května 1945
osvobodila od německých okupantů sama. Povstalci svým nasazením a odvahou
při bojích v ulicích města donutili mnohonásobně silnějšího nepřítele
se vzdát. Stalo se tak 8. května. Dohodu o kapitulaci podepsal za německou
stranu velitel jednotek Wehrmachtu v Praze generál pěchoty Rudolf Toussaint,
za českou pak velitel povstaleckého Velitelství Velké Prahy generál Karel
Kutlvašr a členové České národní rady.
Okupanti začali město kvapně a hromadně opouštět záhy po podpisu,
odpoledne i přes noc. Příslušníci Rudé armády dorazili do města brzy
ráno 9. května. S posledními jednotkami ustupující německé armády se
střetli v ojedinělých přestřelkách.
„Osvobození Prahy Rudou armádou je naprosto jednoznačně největším mýtem spojeným s Pražským povstáním. Říkám to s vědomím, že bych si nikdy nedovolil snižovat hrdinství řadových vojáků Rudé armády, kteří bojovali při osvobozování Československa, přišli zde o život nebo byli raněni. Ale je zapotřebí si uvědomit, že i s nimi již někdo hrál hry, které byly vysoko nad rozsah jejich chápání,“ upozorňuje vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.