Demokracie = vláda lidu.
Lid rozhodl, kam chce patřit, v případě Krymu 96,77 % voličů bylo pro
připojení k Rusku. Volby vyzněly jasně i na Donbasu.
Ukrajina se měla o úrodné oblasti a přístup k moři starat tak, aby se
lidé nechtěli od Ukrajiny trhnout. Na Ukrajině se však po osamostatnění
hospodařilo takto:
“Současná situace na Ukrajině je katastrofální. Měla by se srovnávat
s tím, jaká byla před zahájením reforem MMF, kdy byla Ukrajina státem
SSSR. V té době byl její potenciál (z hlediska HDP na obyvatele)
srovnatelný s potenciálem Francie; z hlediska inteligence obyvatelstva (odhad
UNESCO) byla na prvním místě na světě. Ukrajina měla plné výrobní cykly
raket, letadel a lodí. Srdcem ekonomiky bylo strojírenství; zajišťovalo 40
% vývozu země. Neexistovala nezaměstnanost, vzdělání, lékařství, sport
a kultura byly pro obyvatelstvo zdarma. Po druhé světové válce se počet
obyvatel Ukrajiny zvýšil o 10 milionů (v roce 1991 jich bylo 52 milionů). Po
rozpadu SSSR se základem reforem staly předpisy MMF. Masová privatizace
státního majetku, vznik komerčních bank a jejich spekulativní aktivity,
liberalizace cen, cel a zahraničních ekonomických aktivit, model levné
pracovní síly: to vše zničilo ukrajinskou ekonomiku. Situace se prudce
zhoršila po zimním převratu v letech 2013-2014. Ukrajina ztratila Krym,
utrpěla válkou v Donbasu, deindustrializace vedla k emigraci více než 8
milionů práceschopných lidí za prací, kurz měny devalvoval 3,5krát,
tarify za komunální služby (účty za služby) vzrostly 10krát, minimální
mzda (v dolarech) se snížila ze 152 dolarů v roce 2013 na 138 dolarů v roce
2018, minimální důchod se ve stejném období snížil ze 119 na 53 dolarů.
V roce 2018 byl HDP o 40 % nižší než v roce 1990. Korupce dosáhla
obludných rozměrů, zahraniční dluh Ukrajiny vzrostl na 78,3 miliardy
dolarů (68,7 % HDP).”