Viděl jsem jednu takovou, snad menšího úsměvu, na jedné ženě... byl jsem nakupovat a jí se nelíbilo, že si beru košík, kterýsi vyhlédla, byla podrážděná, musel jsem se smát... nepasovalo to k sobě, její vztek a ta rouška. Ona na to asi zapomněla a tak můj úsměv neopětovala, jen to neustále komentovala, když odjížděla s jiným vozíkem:)
Předmět diskuze:
vážně i nevážně o životě, víře, moudrosti, lásce, přírodě a všem, co nás spojuje i rozděluje. A pozor! Na konci s překvapením:)
