• TESTOVÁNÍ (RRT-PCR, IGG, IGM, IGM, T-CD4+, CD8+)
Možné příčiny falešně pozitivních výsledků RT-PCR testů a jejich
konsekvence
Autor příspěvku
Autor: Jiří Neuwirth
Datum příspěvku
11 prosince, 2020
V krátkém a přehledném příspěvku, publikovaném 13.10. 2020 na
stránkách Americké asociace pro klinickou biochemii /aacc.org/ rozbebírá v
článku s 6 citacemi S.S. Levinson důvody a příčiny falešně pozitivních
výsledků testů RT-PCR. Je to téma stále častěji diskutována i v
dalších článcích i na dalších webech.
Levinsonem uváděné důvody jsou:
Velké množství RT-PCR testů má pouze povolení pro nouzové použití
(EUA) a existuje velké množství tzv. „cross-assay variation“ mezi
různými testy.
Testy byly rychle vyvinuty, minimálně standardizovány a neexistuje dobře
známé externí hodnocení kvality program (EQA).
Falešně pozitivní výsledky závistí též na počtu bází – délce sondy
DNA. a počtu multiplikačních cyklů. DNA sondy použité v testovacích
sadách CDC rRT-PCR pro test SARS-CoV-2 mají pouze 25 bazí. Tím nesplňuji
doporučení FDA pro molekulární diagnostikua virových infekcí, kde je
doporučován 100 souvislých bazí.
Samozřejmě chybné hodnocení závisí též na tom kolik a které geny jsou
hodnocené (též viz https://www.covidfakta.eu/covid-a-testovani/modifikace-protokolu-pcr-tstu-firmy-roche-laboratori-v-augsburgu/)
a na technických chybách.
Velké množství testů je prováděno jako screening ne jako diagnostické
vyšetření probíhajícího onemocnění. Proto je prevalence relativně
nízká.
Jedním ze způsobů, jak snížit falešně pozitivní výsledky, je
opakovat PCR test s použitím testu v jiném formátu (od jiného výrobce).
Bohužel kvůli omezenému počtu laboratoří a též z ekonomických důvodů
se rutinně neprovádí potvrzení druhým testem rRT-PCR. Je proto
pravděpodobné, že při současné aktivní prevalenci onemocnění jsou
pozitivní výsledky rRT-PCR u mnoha „asymptomatických“ osob falešně
pozitivní. Též viz
Z hlavní negativní důsledky falešeně pozitivního testu považuje autor
negativní psychologické důsledky toho, že si člověk myslí, že je
nakažen, když není, ale především možnost, že některé osoby s
onemocněním jiným než COVID-19, které mají falešně pozitivní nálezy,
mohou být hospitalizovány s pacienty s COVID-19 a následně opravdu
infikovány.
Toté téma je diskutováno v poslední době nejen v odborné tisku /viz
Lancet respiratory/, ale též ve věckých rubrikách denního tisku /např. v
New York Times/. Falešně pozitivní výsledky, které představují desetinny
procenta jsou při masovém testování velké absolutní číslo, protože jde
o podíl z velkého počtu negativně testovaných (true negative).
Na vládním webu Spojeného království (https://www.gov.uk/government/publications/gos-impact-of-false-positives-and-negatives-3-june-2020)
je též podrobné stanovisko k falešně pozitivním a falešně negativním
PCR testům, jejich možným příčinám a vlivu na celkovou epidemiologickou
situaci a lokální lockdowny v UK z července 2020. (Paper prepared by the
Government Office for Science (GOS) for the Scientific Advisory Group for
Emergencies (SAGE)). To je poslední pdf k této problematice.
Autor Andrew N. Cohen, PhD z Kalifornie „False Positives in PCR Tests for
COVID-19“ se tomuto tématu věnuje ve třech krátkých příspěvcích z
litopadu 2020 na webu https://www.icd10monitor.com/impacts-of-false-positive-results-in-covid-19-tests
a odkazuje v nich též na článek, který je v recenzním řízení.
Zajímavá je též diskuze pod webovým článkem s názvem “The
false-positive PCR” problem is not a problem“, která je na stránkách
australského virologa pod jeho rozborem této problematiky. Tento autor, jak
již z názvu vyplývá, tvrdí, že falešně pozitivní RT-PCR výsledky sice
exitují, ale v klinické praxi nepředstavují reálný problém. (https://virologydownunder.com/the-false-positive-pcr-problem-is-not-a-problem/
). Všichní předchozí autoři jej za problém považuji.
V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.
