Technologie mRNA je nová, ale ne neznámá – vědci se jejímu vývoji
věnují posledních 30 let.
Tato technologie byla již využita k přípravě vakcín proti virům, např.
chřipce, onemocnění
virem Zika, vzteklině a cytomegaloviru, a proti některým typům nádorů. U
těchto vakcín byla
na začátku klinických studií zjištěna nestabilita volné RNA v organismu,
neočekávané
zánětlivé projevy a nízká imunitní odpověď. Technologické pokroky v
oblasti biologie a
chemie posledních let vedly ke zlepšení stability, bezpečnosti a účinnosti
vakcín připravených
touto technologií. V onkologii, je vakcinace mRNA v rámci preklinických a
klinických studií
používána ke kódování nádorových antigenů stimulujících imunitní
odpověď zaměřenou na
odstranění nebo zmenšení maligních nádorů.
• mRNA vakcíny neobsahují živý virus a není tedy žádné riziko, že by
u očkované osoby vyvolaly
onemocnění, proti kterému se očkuje;
• mRNA obsažená ve vakcíně nikdy nemůže vstoupit do buněčného jádra
a poškodit nebo
reagovat s DNA očkované osoby, tedy nemůže měnit nebo upravovat DNA
očkovaného;
• mRNA se dá jednoduše popsat jako nosič informace s pokynem pro
diferencované buňky
svalové, kožní a specializované imunitní buňky (dendritické), aby
vyrobily kousek „spike
proteinu“, který je jedinečný pro SARS-CoV-2. Protože se vyrobí jen
část S proteinu, nemůže
očkované osobě uškodit, ale i tato malá část S proteinu je schopna
vyvolat u očkovaného
nejen tvorbu protilátek proti Covid-19, ale indukovat komplexní imunitní
odpověď, a tím
očkovaného chránit před onemocněním covid-19.