Tak nevím, kolik ti je let a zda neurazím tykáním (pokud ano, omlouvám
se a stačí to jen napsat). Jinak co se týče tvých názorů, pak dávají
smysl a vedou k nějaké představě o životě, společnosti a je vidět, že
si jí uceluješ a dokážeš vnímat věci komplexně.
Mám podobné představy.
Vždy je to na domluvě. Buď lidé využijí příležitosti a pochopí a nebo
budou pokračovat a jednou na to dojedou a už nebude co a kam vracet.
Možná je to jen přirozená reakce živočišného druhu, nevím, ale mám
někdy ten pocit. Člověk rád ze sebe dělá pána tvorstva a ještě nedávno
měl Zemi za střed vesmíru a neváhal kvůli tomu, ty kteří odporovali
upalovat. Vyčleňuje se z živočišné říše a jen on je ten nejlepší z
nejlepších, protože mu to myslí a nikde na celé planetě, natož ve
vesmíru mu není nikdo roven. Možná nás jen vedou instinkty, jako jiné
živočichy a jen putujeme vesmírem a mimoděk přenášíme život jinam,
podobným způsobem, jako když první lidé osídloval ostrovy v Polynésii.
Kdo ví, kolik se takových poutníků toulá na svých vorech (kosmických
plavidlech) vesmírem a čeká na svou příležitost. Nakonec se někde
zabydlí, využijí veškeré zdroje planety a pak jako nomádi odcházejí
dál. Na každé planetě začíná vývoj pěkně od počátku a pak jednou,
když už cítí, že je jim planeta malá, nasadí podobně jako mšice
křídla a letí jinam. Nic zvláštního, nic nemyslitelného.
Výběr je na nás, zda nám stačí vyslat do vesmíru takové rozsévače
života (určitě nepoletí celá lidská populace) a nebo zkusíme zapojit
zdravý rozum a pokusíme se přežít tady.
