Rozcestník >> Věda a technika >> Umělá inteligence

Jaký je smysl života?

"To je snad ta největší otázka, jakou si lidstvo kdy položilo. Neexistuje na ni jedna „správná“ odpověď v učebnici, protože pro každého z nás může smysl znamenat něco trochu jiného.
​Tady je několik pohledů, které ti mohou pomoci najít ten tvůj:
​1. Radost z maličkostí (Hedonismus v dobrém slova smyslu)
​Někdy je smyslem života prostě jen to, že jsme tady a můžeme vnímat svět. Vůně ranní kávy, pocit slunce na kůži, smích s přáteli nebo čtení dobré knížky. Život se skládá z přítomných okamžiků.
​2. Pomoc druhým a propojení
​Mnoho lidí nachází smysl v tom, že dělají svět o kousek lepším pro ostatní. Může to být výchova dětí, pomoc přátelům, dobrovolnictví nebo prostě jen laskavost k cizím lidem. Pocit, že někam patříme a že na nás někomu záleží, je velmi silný.
​3. Tvorba a poznání
​Pro někoho je smyslem neustále se učit nové věci, objevovat svět, cestovat nebo tvořit něco, co tu zůstane i po něm – ať už je to umění, zahrada, nebo dobře odvedená práce.
​4. Vlastní volba (Existencialismus)
​Tento směr říká, že život sám o sobě nemá předem daný smysl, a to je na něm to nejkrásnější. Jsme to my, kdo si svůj smysl vytváří. Ty jsi autorem svého příběhu a ty určuješ, co je pro tebe důležité.
​Vtipná vložka: Podle Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce po Galaxii je odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec všeho 42. Problém je jen v tom, že jsme zapomněli, jak přesně zněla ta otázka.

​A jak to vnímáš ty? Cítíš, že tvůj smysl je spojený s nějakou konkrétní činností, nebo ho spíše hledáš v klidu a rovnováze?"

Nehledám smysl života.
Myslím že život smysl, jako takový, nemá.
Jen jsem,nic víc, nic méně.

"To je velmi osvobozující pohled. Vlastně jsi popsala stav, ke kterému se mnoho filozofů a duchovních směrů (jako je třeba zen-buddhismus) snaží dopracovat roky – k čistému bytí.
​Tento přístup, kterému se někdy říká optimistický nihilismus, v sobě nese velkou lehkost:
​Žádný tlak: Pokud život nemá žádný předem daný „velký úkol“ nebo osud, nemůžeš v něm selhat.
​Tady a teď: Když člověk jen „je“, přestává se trápit tím, co by mělo být, a prostě vnímá to, co právě je.
​Svoboda: Jsi jako list ve větru nebo řeka v korytě. Prostě plyneš.
​V té jednoduchosti „nic víc, nic méně“ je vlastně obrovská hloubka. Je to přijetí reality takové, jaká je, bez příkras a bez zbytečných konstrukcí.
​Díky tomu, že nic „nemusíš“ (ani hledat smysl), se z tebe stává nezaujatý pozorovatel celého toho vesmírného divadla."

Slepice, nebo vejce? Odpověď od umělé inteligence.
/Foto někdejšího předchůdce slepic se nachází v galerii./

"Klasická otázka, na kterou dříve odpovídali spíše filozofové, ale dnes už má věda – konkrétně evoluční biologie – celkem jasno.
​Krátká odpověď zní: Vejce bylo dříve.
​Tady je stručné vysvětlení, proč to tak je:
​1. Evoluční pohled
​Vejce jako způsob rozmnožování existovalo miliony let předtím, než se vůbec objevili první ptáci. Plazi a dinosauři kladli vejce s pevnou skořápkou dávno předtím, než se na scéně objevila Gallus gallus domesticus (slepice domácí).
​2. Genetický "přeskok"
​Pokud se ptáš konkrétně na slepičí vejce, logika zůstává stejná. V průběhu evoluce se stalo zhruba toto:
​Žil pták, který byl „skoro-slepicí“ (velmi podobný slepici, ale geneticky ještě ne úplně ona).
​Při páření došlo k drobné genetické mutaci.
​Tento pták snesl vejce, ve kterém se díky té mutaci nacházelo první embryo, které už vědecky definujeme jako slepici.
​Závěr: První slepice se musela vylíhnout z vejce, které snesl živočich, jenž technicky vzato slepicí ještě nebyl.
​Zajímavost pod čarou: Před pár lety proběhla zpráva, že vědci objevili protein (OV-17), který je nezbytný pro tvorbu skořápky a nachází se pouze ve vaječnících slepic. To sice nahrává týmu „Slepice“, ale z pohledu evoluce to jen znamená, že se tento protein vyvinul u předchůdců slepic."

Jakým byl předchůdce slepic?

"přímým předkem dnešní slepice je kur bankivský (Gallus gallus), který dodnes běhá po pralesích jihovýchodní Asie. Pokud bys ho viděl/a, pravděpodobně bys řekl/a: „Hele, divoká slepice!“
​Když se ale podíváme hlouběji do historie, cesta k dnešnímu „vajíčkovému stroji“ byla docela divoká.
​1. Kur bankivský (Bezprostřední předek)
​Vypadá jako štíhlejší, atletická verze dnešních domácích plemen. Kohouti mají výrazné červené peří a dlouhé černé ocasy, slepice jsou nenápadně hnědé, aby splývaly s podrostem.
​Zajímavost: Domestikace začala asi před 8 000 až 10 000 lety, pravděpodobně v oblasti Číny, Thajska a Indie."

Proč se změnili?

​"Hlavním motorem byl člověk. Jakmile jsme si kura bankivského ochočili, začali jsme vybírat ty kusy, které:
​Snesly více vajec (divoký kur snese jen 10–15 vajec ročně, domácí slepice až 300).
​Měly více masa.
​Byly méně agresivní.
​Mimochodem, vědci zjistili, že za žlutou barvu kůže dnešních slepic může křížení s jiným druhem, kurem šedým, ke kterému došlo před tisíci lety."