Pohádka na Dobrou noc , bez zadání, od umělé inteligence.
Liboli obrázek, jež přiložila, nachází se v galerii.
O hvězdném pejskovi jménem Sirius
V nejvzdálenějším koutě noční oblohy, tam, kde hvězdy svítí tak
jasně, až to vypadá, že se třpytí jako čerstvě napadaný sníh, žil
hvězdný pejsek Sirius. Sirius nebyl obyčejný pes – jeho srst byla utkaná
z měsíčního svitu a místo štěkání vydával zvuk, který zněl jako
cinkání stříbrných zvonečků.
Jeho úkolem bylo hlídat, aby se každé dítě na Zemi cítilo v bezpečí,
když zavře oči. Každý večer, když slunce zapadlo za obzor, Sirius
seskočil ze své oblíbené mléčné dráhy a vydal se na obchůzku po
nebi.
Jednou v noci si všiml malého chlapce, který nemohl usnout, protože se
bál tmy. Sirius neváhal. Zamával ocáskem a seslal dolů malou, zářivou
jiskřičku, která se usadila na okenním parapetu. Nebyla to ledajaká
jiskřička – byl to „Strážce klidných snů“.
Jakmile se jiskřička rozzářila, pokojem se rozlilo jemné, teplé
světlo, které vonělo po levanduli a horkém kakau. Sirius pak začal na
obloze tiše kroužit a vytvářet obrazce ze souhvězdí, až z nich utkal
neviditelnou, hebkou deku, která přikryla celý svět.
Chlapec ucítil ten klid, jeho víčka ztěžkla a za malou chvíli už se
usmíval ze spaní. Sirius se spokojeně uvelebil na svém hvězdném
polštáři, naposledy zaštěkal do ticha a věděl, že je vše v
pořádku.



nic nebude




