Já, když vařím, nikdy nevím, jak to skončí... často se mi stává, že něco doma nemám a improvizuji. Zajímavé je, že to skoro vždy chutná:)))
Já, když vařím, nikdy nevím, jak to skončí... často se mi stává, že něco doma nemám a improvizuji. Zajímavé je, že to skoro vždy chutná:)))
Já právě ty improvizace nemám rád. Nejlepší jídla jsou do pěti
ingrediencí. To mám doma vždycky a není na tom co zkazit
Ale uznávám, že i improvizace může chutnat.
Hm, mně to nevadí... jednou jsem dělal hovězí kližku... říkám si bude guláš a tak připravuji na jednou jsem zjistil, že nemám papriku... tak jsem nahrazoval a nahrazoval a skončily tam i houby a nakonec to ochutnala jedna moje kolegyně z práce a povídá, takový hovězí jazyk jsem v životě nejedla:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Jo, když tam nenahážeš, co ti příjde pod ruku, tak se to dá. Chce to trochu citu pro kombinaci.
Ten je dobrý, když jsem měl doma prase, dával jsem ho do tlačenky... já vím, je to škoda, ale tlačenka vůbec netlačila:DDD
to je rozdil mezi nama a zenskyma, nejlepsi kuchari jsou muzi a to z duvodu
ze umi improvizovat a maji fantazii, kdezto nase polovicky kdyz klohni, tak
vetsinu kuchyne zaberou recepty a kdyz jim neco chybi nebo neco nemaji, tak to
za staleho michani vyleji do kose nebo slepicim na dvur. U nas muzu, jsou
chutove bunky vice citlive na jazyku, uz jen to porekadlo,.. polizej a nepolykej
mluvi za vse ze? 
Pak jsou u toho hrozně nervózní, když jim chceš dát dobrou radu. Často sníš amorfní hmotu, jen proto, aby si neurazil, protože, kdyby si to solil či pepřil, vzniklo by podezření, že ti to nechutná:)