A přišlo chladné povavřincové ráno. Bába ztuhla na svém pařízku a
kdyby jí sluneční paprsek nenamaloval červené kolečko na jejím velkém
rozpláclém nose, už by se možná ani neprobudila.
Ještě jí noční sen otravoval její mysl a tak jí to hned nemyslelo.
Kde je dědek? Napadlo jí ve chvíli. A Lidka!
Když jí došlo, co se stalo, prudce vstala. To samozřejmě neměla dělat,
protože hned byla se svou zadnicí tam, kde před chvílí. A byla to
pořádná rána.
Auuuu! Zasténala.
Pak si začala masírovat nohy a cvičit rukama. Zhluboka dýchala. Od huby se
jí kouřilo.
Musím rychle domů. Vstala a snažila se poskakovat. Docela se jí to
dařilo.
Zajíc, který nedaleko v trávě ohlodával červený jetelíček, se prudce
zarazil a přikrčil, až mu vypadl z jeho malé tlamičky. Lekl se, že už je
období honů.
Jdeme domů!
Řekla rázně a pak jí napadlo, že musí znovu nasekat trávu. Ta včerejší
bude zapařená. Lidka by to nežrala a nebo by se nafoukla.
Snad jí ten dědek protivná nakrmil a podojil. Kdyby jí trápilo jen tohle,
ale měli také slepice, kachny, husy a dva urostlé vepře.