Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> Povídám, povídám pohádku...

Slepice kdákaly, kráva bučela, vepři chrochtaly, husy kejhaly, kachny kvákaly podobně jako žáby. Proč? Chyběla jim také voda.
Dědek tohle všechno neslyšel a kolem půlnoci obcházel protější stavení a vrkal jako mladý holoubek pod nadevřeným okénkem, ve kterém se právě jeho milovaná převlékala na spaní. Zapalovala se mu lýtka, tak moc, že nevydržel stát na jednom místě, poskakoval, vyskakoval do výšky a pak od samé radosti tancoval.
Dědečku dědečku, vy si něco uděláte. Usmívalo se to nádherné stvoření přes okénko.
I kdepak panenko, i kdepak. Mám jen radost ze života. Juch!
Ani v hospodě na mysliveckém bále jsem vás neviděla tak poskakovat. Dodala.
Nebyl jsem tam sám a teď jsem volný. Juch!!! Dodal si ještě více kuráže.
Babička někam odešla? Zeptala se trochu hlasem zvědavým a jen tak maličko, aby nebyly cítit v něm nějaké velké obavy.
Odešla, odešla, odešla... odešla a odešla! Juch! Dědek opsal parádní kolečko.
Tak to budete sám, dědečku. To je mi líto. Posteskla si a z jejího hlasu bylo cítit, že čeká na to, jak bude reagovat.
Však mám na koho se dívat, děvucho! Juch!
Ale s kým budete spávat a radovat se, dědečku? Tak něžně a opatrně ta slova pronesla, až se večer naplnil sladkou vůní právě vyjádřeného citu:-)
Dědek se z toho posadil a chvíli to vypadalo, že mu budou muset volat doktora.
To už mladá, krásná a starostlivá dívka otvírala dveře své světničky...