Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> S Lukáškem na zahrádce

Jo, někdy nastane situace typu "babo raď".
Osobně to řeším spíš tak, že se na předjíždění vybodnu a jedu za posledním ve dvou-tří sekundovým odstupu. A když se mi nalepí na kufr další takový parní válec, tak zvětším odstup na 5 sekund abych mohl brzdit pomalu, kdyby se vepředu něco semlelo a ten spáč za mnou ze mne neudělal rajskej protlak o stojící parní válec.

Tohle byla kolona, ale přede mnou jeden kamion jel tak 60 a dodávka a ta rovinka před Břeclaví. za námi už tak kilometrový štrůdl. Říkám si, nebudu to brzdit a předjedu. když mě viděl řidič, že předjíždím, začal přidávat ten za mnou ho bleskově dojel tak na půl metru.

Je to fakt někdy těžké. také se mi stalo, že mě vybrzdil jeden šílenec na obchvatu Vídně. Zrovna jsem v autě říkali, jak ti Rakušani dodržují předpisy. Je jsem spořádaně a ono ho to štvalo, mohl mě předjet v jiném pruhu, blikal, pak předjel a dupl na brzdu.

Od té doby si dávám na šílence pozor:-)

Takové lidi bych už nikdy nenechal řídit.

Šílenci se najdou všude a vdycky, chtělo by to kulomet, pytel s hřebíkama a nebo deset litrů vyjetíého oleje. To mám z nějaké bondovky.

Jednou se mne pokusil jeden vytočit, asi z dlouhé chvíle. Já na dálnici v brouku tak asi 107,5km/h = maximální dosažitelná rychlost, dojel jsem americkýho bouráka s chlápkem za volantem a jeho slečnou vedle a jal se je v druhém pruhu předjíždět. Když jsem byl na jeho úrovni, tak zrychlil a my jeli vedle sebe jako dvojčata. Když jsem zpomalil, tak on také.
No, bylo to v pravěku automobilizmu a my tam na dálnici sami. Oni po mně pokukovali a výborně se bavili. Přestal jsem se jim věnovat a tak je to za pár minut otrávilo a pán mi ukázal co ten jejich bourák dokáže. Jeho koně zaržáli a mizeli mi v dáli, ve westernu by byl slyšet dupot jeko koní pod kapotou.

Také jsem takhle předjížděl. Moje značka zrovna nepatří mezi závodní vozy:-)))