Milé ženy,
odpusťte nám prosím, že občas…
mluvíme hatmatilkou místo vašeho jazyku lásky,
ponožky na zemi vám věčně dělají vrásky,
do společnosti taháme košili z prváku,
naše romantická gesta jsou plná rozpaků,
nákupní seznamy čteme divoce,
nesdílíme hluboké emoce,
nepoznáme nový střih vlasů,
není všechno jako za starých časů,
nepoděkujeme, když zmizí ta kupa prádla,
poslední kytka od nás už dávno zvadla.
A taky občas zapomínáme, že…
pod srdcem jste nosily naše dítě,
a tak málo říkáme
miluji tě.
2
1