To ovšem platí především o boží existenci ...
To ovšem platí především o boží existenci ...
To platí především o výrocích ateistů o Bibli, že
Tím, že neumíš předvést, jakým intelektuálním postupem lze dojít k takovým závěrům, dokazuješ, že jsi v příspěvku #36569 prostě jenom plácal. Tvrdil jsi něco, co je založeno jen na pocitech a představách (kterými si nikdy nemůžeme být jistí). To měla být ukázka toho ateistického životního postoje a všeho, co s tím spojuješ (té úrovně myšlení apod.)?
Mohl napsat, že tu stránku viděl ve snu - měl vidění.
Mělo by to stačit, protože i vy operujete takovými "důkazy".
To co jsem uvedl o té první stránce je ovšem starý vtip, jehož účelem vždy bylo nějak si rýpnout do věřících. Nemá cenu ho nějak podrobně rozebírat. Ostatně na fórech o náboženství už několikrát byl.
Jinak se jen trochu vrátím k tvé otázce - jakým intelektuálním
postupem jsem dospěl k takovým (tedy zřejmě ateistickým) závěrům.
Obecně řečeno jsem je přece uvedl - racionální úsudek, logická úvaha a
kritické myšlení jsou přece ty nejzákladnější intelektuální způsoby,
jak si vytvořit svůj vlastní názor na svět. Mimo jiné i na základě
vlastních zkušeností a jejich srovnáním s poznatky ostatních lidí.
Domnívám se, že iracionálno a nadpřirozeno spojené s vírou v ně mezi
intelektuální zůsoby vnímání světa nepatří. Tím nijak nepopírám
někdy opravdu důležité instinkty, reflexy, intuici i svědomí. I ty ale
většinou souvisí s poznáním a zkušeností. Na často proměnlivých
emocích a pocitech bych svůj celkový pohled na svět nestavěl.
Uvedl jsi to, ale ten postup jsi nedemonstroval. Právě ta demonstrace prověří, jestli tomu tak skutečně bylo. To že se jí bráníš jenom dává tušit, že tomu tak nebylo a k těm závěrům jsi nedospěl intelektuálním způsobem.
Iracionální funkce přirozeně nejsou racionální funkce (tou je jen rozum), přesto ale dokáží být tyto funkce při kognici platné. Neříkám, že fungují zrovna na nějakém mimosmyslovém vnímání, může se jednat o nějaké vyhodnocení prováděné naším podvědomím (které disponuje daleko větší sumou informací než vědomé já) a výsledky tohoto vyhodnocení pak "hází" vědomému já ve formě pocitu a tušení. V každém případě kognice člověka není vyčerpána pouhou rozumovou funkcí a na uvědomění a uplatnění tohoto faktu se pak zakládá moudrost.