Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

"Čili to, že se někde uplatňuje fantazie, ještě neznamená, že je to založeno jen na fantazii a ne na faktech. Zapamatujme si to, prosím!"

Ano.
A zapamatujme si ale i to, že Bůh jako takový je fantazie, která NEVYPLÝVÁ z ničeho, co uvádíš :-)))))

Takže tu máme kauzalitu : prožitky, společenské fenomeny - Z NICHŽ NEPLYNE (ale lze si ji vymyslet) - existence Boha, Bůh je tedy fantazie - a na základě této fantazie JE VYSTAVĚNO NÁBOŽENSTVÍ.

Takže jsme se dostali od reálných subjektivních prožitků a dojmů ze zcela neznámých příčín k vymyšlení Boha (při odmítnutí, nebo spíš iracionální ignoraci, jakéhokoli jiného, racionálního důvodu), tedy určité fantazii, přisouzení jí vlastností a zásluh, za které má člověk být Bohu do smrti neskonale vděčen, a tento od A po Ž smyšlený subjekt se současně stává podkladem pro ideologii náboženství.

Jestli by nestačilo konstatovat, že "Bůh" je vlastně jen určitý morální koncept, vymylený lidmi, založený na jejich tisíciletých zkušenostech, rázem by ubylo i problémů s případnou změnou toho konceptu na zákaldě nových poznatků.

Jakmile jste ale z Boha udělali "věčného prvotního bez příčiny stvořitele života", sami jste se dostali do takových vnitřních rozporů, že z oho v podstatě není úniku, ne ve světle současného poznání.

Pro mne je "bůh" fantastickou figurkou představující "vrchního soudce", který všechno ví a všechno zná. Ale jako každá jiná fantastická figurka žije jen v hlavách lidí neschopných oddělit fantazii od reality. To, že se v náboženských ideologiím přisuzuje "bohu" i exekutivní moc je pochopitelně pouze zbožným přáním a proto ji ideologové umístnili až do fantastického posmrtného "života".
Známe hlášky jako "bůh tě potrestá", nebo "bůh tě odmění", které jsou splatné až na onom fantastickém světě.

I ateisté é mohou být jistě iracionální, i když jsme ti posílal link nebo kopii citace, která jasně konstatujte, že všechny průzkumy provedené ve 20. století skončili závěrem, že ateisté jsou racionálnější než teisté.

Každopádně zde není řeč až tak o i-racionalitě jedněch a druhých obecně, ale v kontextu Boha a náboženství.

Zážitek, dojem, pokud zůstaneš u faktických příznakůto ho zážitku, dojmu, třeba u lásky že se ti po těle rozlije pocit štěstí, blaha, robuší srdce, zatemní mozek ...... není fantazie. ona větčina uvedeného lze dokonce změřit, rozhodně zjistit, na bázi elektrochemických změn v těle a mozku. Tohle fantazií ale nikdo nnazývá.

Ve chvíli, kdy prohlášíš, že ti to "způsobil" Bůh, už jsi v oblasti fantazie. a na této fantazii je pak vystavěno náboženství, to není vystavěno na tvých reálných libých pocitech, ale na tom výmyslu Boha. on je v náboženství tou podtsatou, které je v té ideologii vše přizpůsobeno, odmíněno, dokonce s funkcionalitou možného trestu za neposlouchání údajných požadavků vyfantazírovaného Boha, lkteréžto požadavky si opět vyfantazíroval člověk, i když v tomto případě možná zcela záměrně ten, který tou ideologií chtělovládnout masy

Ten výmysl nemusí být záměrný ve smyslu záměru. Může být "záměrný" ve smyslu, že si to dotyčný nedovede vysvětlit jinak, ty svoje prožitky, dojmy. To se dá chápat v prvobytně pospolné společnosti bez jakéhokoli poznání a porozumění přírodě. ne tak v roce 2023

Ohledně vědeckých teorií, prosím, zapamatujme si to :-)))), by nikdy nikdo nepřišel s vysvětlením existencí Boha, protože vědecká teorie musí být vystavěna nejen na faktech z hlediska existence (existence pocitu), ale ten pocit samotný musí být jednoznačně definován, proč vznikl, proč k němu došlo :-)))))
To samozřejmě nevylučuje ani u vědce možnost přemýšlet stylem : ty bláho, a co když je všechno úplně jinak", nicméně to není vědecká teorie a vědec ji bude muset rozpitvat a systematizovat aalespoň logicky podložit. -)))