Ratka má pravdu, záleží na kvalitě ... a hlavně na množství.
My jako mladí jsme si občas kupovali 0,7 bílého jménem Flohhaxn (bleší noha) z Wachau, pak jsme několik roků holdovali skotské whiskey The hundred pipers (stovka pištců). Pak jsem plavně přešel na retsinu (starořecké smolné víno) prokládané metaxou. Ale bacha - spíš v homeopatických dávkách.
Zkrátka abstinentem jsem byl vždy a aspoň takových 30 - 40 roků vyloženě odporným abstinentem. Dokážu se bavit ve společnosti střízlivý (problém odepřít nabízenou sklenku byl akorát na Slovácku) a případě nutnosti jsem si vypomohl lží, že mám tvrdá játra a po štamprli bych dostal alergický šok.
Zkrátka alkohol nemusím vůbec, manželka ještě méně. Alkohol v pralinkách mi nevadí, ale to si dám tak dvě za týden. No a měl jsem příležitost koukat kolem sebe, jak na alkoholismus trpí a scházejí někteří kolegové, známí a i příbuzná individua. Ti statešnější z nich se nedožili aní penze a odešli do věčných lovišť předčasně. Alkohol je strašnej a zákeřnej jed. Ta stimulace rozpustilosti ve společnosti za to nestojí. Dávno, na čundru, jsem se někdy nastimuloval tak, že jsem při kytáře zapěl i Temně hučí Niagára a vůbec mi nevadilo, že na kytaru neumím a co se týče hudebního sluchu raděj diplomaticky pomlčet.