Samozřejmě že jde o jedince. Tedy jde o to co se otvírá uvnitř, o ten
prostor neboli potenciál uvnitř člověka a jak to co mu organizace otvírá a
umožňuje, jak tohle uchopuje.
Vysvětlím to takhle. Organizace je něco jako škola hry na klavír, učíme
se hrát a každá organizace pojímá tuto hru na klavír jinak, některá
dokonce ani nepoužívá klavír, a učí jen teorii to je pro mě případ
Svědků... tedy vůbec nedochází k prktikování a k reálnému přijímání
Eucharistie či reálnému přijímání svátostí (křtu, zpovědi,
přijímání, etc) TEdy učí se teorie (noty) ale hraní se jen naznačuje. To
je tedy výuka.
A pak je to co nazývám obsahem, kdy dojde k rozehrání skladby třeba neznámé z vlastního nitra... nikoliv jen naučené opakování ale tvůrčí duch který otevírá blaženost hudby. člověk hraje a je ve vytržení z té nádhery a to nezávisle co hraje a jak hraje, jen hraje a je živý přítomností. Tohle je po mě Bůh, živá přítomnost... ale abych mohla žít tuto přítomnost, potřebuji umět hrát a to nejen teoreticky znát noty nýbrž i prakticky zkoušet a slyšet i falešné tóny, a mít bolavé ruce a hrát a hrát