PR (ZU) byla za první republiky součást ČSR, víc netřeba dodávat. S dnešní invazí "uprchlíků" se tehdejší pomoc nedá absolutně srovnávat.
PR (ZU) byla za první republiky součást ČSR, víc netřeba dodávat. S dnešní invazí "uprchlíků" se tehdejší pomoc nedá absolutně srovnávat.
Ta podkarpatská Rus byla po staletí neskutečně chudá země, pomohli si tehdy po válce tím připojením ke zbytku rakouských zemí - Čech a Moravy k ohromnému rozvoji. Podobně na tom bylo východní Slovensko. Oni se ale stěhovat moc nechtěli, už za sebou měli stěhování do Ameriky a jinam.
Ubytoval jsem po začátku okupace 10 Ukrajinek s děckama, už jsou pryč, ale i v ten den, kdy je zubožené a hladové přivezla Charita po tom, co jim odstřelili barák v Mikolajevu, tak první co řekly, že se vrátí domů. Protože doma je doma a stav, kdy je člověk uprchlíkem vyžaduje jenom pomoc a pochopení okolí, nikoliv asimilaci nebo integraci.
Nevidím důvod proč nepomoct někomu v nouzi, když můžu. V roce 1968 takhle uteklo od nás 360.000 lidí, a ti možnost návratu měli velmi malou. Ale všichni kolem nás jim tehdy pomohli, dokonce Kanada a Austrálie udělovaly rovnou občanství. To Ukrajinci nežádají. Vím to dobře, exil máme v rodině.