Střední Evropa byl politický i kulturní fenomén od středověku až po
druhou světovou válku. V letech 1918 - 1945 Střední Evropa postupně
zanikala a poté byla rozdělena mezi východ a západ. Taky úsilím našich
výtečníků, třebas Masaryka.
Pojem Západ je produktem bipolárního uspořádání světa. Podobně i
Východ.
Do západní Evropy se před rokem 1945 počítaly státy na západ od Rýna,
Německo se dotehdy počítalo do Střední Evropy.
Po roce 1989 svitly naděje na obnovení Střední Evropy, jenže státy, které
kdysi tvořily její základ, Rakousko a Německo se k této minulosti odmítly
vracet. Česko-Slovensko se rozpadlo vlivem podobných sil, které rozložily
Rakousko-Uhersko. Myšlenka která by mohla integrovat země bývalé Střední
Evropy dohromady dávno vyšuměla. Osud Viszegrádu je toho dokladem.
Rakousko a Německo jsou pro myšlenku Střední Evropy ztraceny již dávno a
zbylé státy nacházející na území bývalé Střední Evropy tak mají jen
dvě možnosti. Integrovat se do EU, anebo do Ruska.
Integrace České republiky do západní Evropy je problematická, protože k
západu nás v minulosti pojila katolická církev, evropská aristokracie
(třebas takoví Lichtensteinové) a (sudetští) Němci. To vše v minulém
století dostalo pořádně na frak. Jak orientace na Západ oslabovala, tak
posilovala orientace na východ. A to už od časů národního obrození.
EU, pokud chce přežít, tak se musí orientovat na posílení své integrace a
nepřijímat další státy jako Ukrajinu či země na Balkáně. Poměry u nás
a třeba na Slovensku či v Maďarsku by měly evropské státníky probudit ze
snu o velké Evropě.