Pokud se takový rodič najde , připravuje svému dítěti hroznou budoucnost. Pokud nějakým zázrakem ukončí středoškolské vzdělání , je to pro něj konečná a stává se z něj deprimované a nespokojené budižkničemu.
Pokud se takový rodič najde , připravuje svému dítěti hroznou budoucnost. Pokud nějakým zázrakem ukončí středoškolské vzdělání , je to pro něj konečná a stává se z něj deprimované a nespokojené budižkničemu.
Problém začíná už na základní škole. Po 5.třídě je možnost
nastoupit na osmileté gymnasium. Ti nejlepší ze třídy se tam dostanou. V
šesté třídě místo nich přibudou propadlíci z předchozího ročníku.
Kvalita výuky tak na začátku druhého stupně výrazně poklesne.
Třídu totiž často táhnou ti premianti, po jejich odchodu zavládne
průměr. A to neplatí jen pro první a druhý stupeň.
Jakákoli, pokud ji máme stejně definovanou :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Inkluzivn%C3%AD_vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD
zařazovat úmyslně, dokonce záměrně, děti se zjevnou tělesnou nebo
dokonce vzdělávací (duševní) poruchou mezi děti zdravé je sice "tak
úžasně lidské", ale vzdělávání těch neinklizivů to prostě boří.
Ono stačí, že i tak jsou ve třídě děti rozličného inteligenčního
stupně, kterým se musí výuka tak nějak přizpůsobovat, ještě do toho
vraž dítě, které je obecně ve všem vč. myšlení pomalé nebo dokonce mu
musí nějak pomáhat další osoba.
KDYBY NIC JINÉHO, zpomaluje to výuku, ty děti se naučí méně než by
mohli.
Už jsme ti psal, že my kvůli uvedenému, už teda před dost lety, to je
pravda, přehlašovali dceru na jinou školu než ve čtvrti bydliště. To
prostě nešlo. A nakonec to udělalo 30 = rodičů. V té neinkluzivní škole
byli o 3/4 roku dál co se týče osnov.
A to nepíšu o tom, že se tomu inkluzivnímu věnovalo i víc času na
vysvětlování a v rámci "rovnosti" se vlastně tím dítětem řídil stupeň
probrání látky - v podstatě na úroveň, kterou bylo schopno pobrat to
inkluzivní dítě
podle mého je to jeden z dalších důkazů rčení, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.
Prostě ne. egalitařství (což inkluze v podstatě je už na školní
úrovni) nepatří do zdravé společnosti, není to přirozené. je mi to
líto.
a můžeš 1000x argumentovat tím, že mít takové dítě já, mluvím jinak -
nemluvím.
Jako nemluvím jinak když se mi tu snaží pohnout svědomím někteří
rusofilní dezoláti ohledně obětí ukrajinců jen proto, aby vyhrálo
rusko
to nejde. člověk musí být konziostentní
K tomu bych dodal, že mně jako učiteli nevadí mít ve třídě dítě
tělesně postižené, třeba špatně chodí, popř. používá jen jednu ruku
ap., pokud ovšem stačí učivo zvládat aspoň jako jeho průměrní
vrstevníci. Má to i sociální aspekt, ostatní děti mu mohou pomáhat,
uvědomí si, co pro člověka znamená určitý handicap, uvědomí si víc i
hodnotu vlastního zdraví a potřebu ho chránit.
Pokud jde o děti s psychickými problémy, je to jiné. Řadu věcí jsi tu už
rozvedl. Já bych přidal i to, že i pro ně samé to mnohdy není žádná
výhra. Někteří se snaží, ale tohle zařazení jim předem odnímá
možnost úspěchu - ve srovnání s ostatními. Když třeba vidím asistentku,
jak jim musí pomoci najít už jen stránku, se kterou pracujeme, jak jsou sami
nešťastní ze svých výkonů a z toho, že jsou si víceméně vědomi toho,
že zdržují ostatní - pak považuji za lepší systém speciální školy,
kde se takové děti naučily základním návykům( jako je třeba sebeobsluha,
hygiena atd.) a pracovním dovednostem, v nichž mohly dosáhnout úspěchu a
připravit se tak na nějaké jednoduché praktické zaměstnání či
sebeuplatnění v budoucím životě.
Na druhé straně jsou žáci, kteří inkluze zneužívají, mají na to přece
papír - tak nemusí nic dělat a svou nekázní narušují výuku. Výsledky
takového vyučování jsou pak dost tristní.
Vždy samozřejmě záleží i na míře toho postižení. Někteří žáci s
běžnými poruchami učení to při spolupráci rodiny a školy zvládnou. Chce
to ale i od nich více času a úsilí.
V zahraničí to mají promyšlenější, taky na to mají víc peněz. Inkluze nemusí znamenat trápení v jedné třídě ,mohlo by stačit potkávání ve stejné škole , mix jen pro některé méně náročné předměty . Slyšela jsem reportáž z Finska , kterou bohužel nemohu předložit.
No jasně, klidmně ať se ve škole potkávají, ale pak se učí ve svých
třídách.
to koneckonců bylo chvilku i v řešení
Hlavní problém je v té průměrnosti, na kterou je společnost u nás nastavená.
Souhlasím.
Obrovská péče je věnována podprůměrným, za nás se říkalo hloupým,
ale to se teď říkat nesmí.
Dysmatematik, dysgrafik, dys-cokoliv, nebo taky hyperaktivita, na všechno jsou
definice, diagnózy, výjimky a asistenti. Za nás to byli blbci a dacani, ale
doba se mění. Nic proti pomoci takovým, ale proč mají otravovat a brzdit ve
vzdělání své normální vrstevníky, tomu moc nerozumím. Dřív takové
děti šly do blbšulky, nebo do pasťáku, což určitě nebylo to nejlepší
řešení, ale současný systém, kdy jeden nezvádnutelný dacan a dva "méně
nadaní" naprosto zbrzdí výuku pro jejich 20 normálních spolužáků.
A pak je zde ještě kapitola mimořádně nadaných dětí, ti žádné
asistenty nemají a ve škole se dvacet let nudí, porotože jim to myslí
lépe, než většině jejich vrstevníkům. O těch se ale nemluví, ani se na
ně nepořádají sbírky.
To bych neřekla. Sám jsi přeci uváděl příklad , jak trpí úroveň ZŠ odchodem dětí z páté třídy na víceletá gymnázia.
Tohle je skutečně problém, ale nedivím se rodičům , kteří svoje nadané děti podpoří v jejich úmyslu přejít na gympl už v té páté třídě.