Každý vládce, nebo dočasně vládnoucí, má tendenci líčit, jak to je
za něj dobré, jak můžeme být rádi, že je u moci právě on, protože zná
nejlépe naše potřeby, lépe než my sami. To platí na úplně každého, za
mého mládí jsme dělali školní besídky, jak se nyní máme skvěle, což
předtím nikdy nebylo a máme být za to vděční. Nenapadá mě nikdo ani po
listopadu, kdo by se uměl vyrovnat s kritikou a uměl jí sebekriticky
přijmout. Nejen extrémy jako Babiš, nebo Paroubek, ale ani Havel to neuměl.
Každý chce být opěvován. Pokud se to včas nezarazí a nereaguje se na to,
doroste to do obludnosti jako v Rusku s Putinem