V devadesátých letech jsme měli pořádek snad akorát ve svých naivních myslích.
V devadesátých letech jsme měli pořádek snad akorát ve svých naivních myslích.
Komunismus byl vysoce organisovanou společností. Ve dnech převratu se
rozpadl na své elementární částice. Poté nastala synthesa k dnešnímu
stavu.
Jedni nostalgici vzpomínají na organizaci, jiní zase na anarchii
devadesátek.
A přitom obojí bylo různou měrou špatně.Nostalgie a sebelítost je nanic.
Jedni lidé na sociálních sítích nadávají na devadesátky, jaký to byl tehdy bordel, jiní zase tvrdí, že tehdy byla autentická svoboda.
Pokud jde o svobodu,jejíž mantinely vymezují kvalitní zákony a jejich vymahatelnost,pak jsem pro ni všema deseti . Bez toho by šlo o chaos.
To jistě ano, samozřejmě. Jen mě zaujal pojem "autentická svoboda". Podle mě neautentická svoboda neexistuje, nebo to svoboda není.
Výraz -autentický- jsem použila v souvislosti s hodnocením některých sociálních demokratů,protože řada z nich byli spíš odpadlí komunisté a v soc.dem.dělali akorát zmatek.Možná je to tedy jenom páně Vitáskova ironie,která ovšem na svobodu nepasuje,neboť neautentická svoboda už není svobodou.
Ta "autentická svoboda" byla ve skutečnosti anarchie. Právo, řád a
zákon nebyly, byly zrušeny, prosazovala se vůle silnějšího.
Lepším než Listopad 89 byl v tomto směru Říjen 1918. Tehdy představitelé
Národního výboru vystoupili s tím, že Rakousko-Uhersko (sice) padlo, ale
právní řád zůstává zachován.
Nevím jaké období máte na mysli a jaký myslitel je takto pojmenoval...
Nebylo to tak hrozné, k anarchii bylo daleko a šlo to vůbec jinak? Připadal jsem si svobodný tehdy a stejně si připadám svobodný dnes. Autenticky.
Na devadesátky vzpomínám rád. Skutečně nastala svoboda v tom smyslu, že Stranou do té doby řízení byrokrati byli naprosto zmatení, nikdo už jim nevelel a oni se báli o svá místa. Dalo se dokonce klidně zatelefonovat ministrovi, a tak jsem mluvil s p. ministryní Kořínkovou a s p. Barčákem, úplně bez problémů, byli milí a ochotní.
Společnost jsem si založil osobně napsanou smlouvou jen za kolek 20 Kčs (ještě). Licenci s číslem 27 na zahraniční obchod mně osobně vydali na ministerstvu na počkání, v budově kde dnes sídlí KSČM. Za dva měsíce po tom už byla zbytečná.
Ovšem po rozdělení státu se úřednictvo vzpamatovalo a začalo všechno drhnout. Dnes zrovna vyplňuju žádost o zábor chodníku, která už sama má víc listů, než kdysi mělo stavební povolení na ten samý barák v roce 1911.
Méně rádi už vzpomínají ti,kteří spadli do soukolí druhotné platební neschopnosti a mohli si jít stěžovat akorát tak na lampárnu.Mě osobně dost vadilo,když se otevřená korupce pojmenovala sponzorská večeře a pokládala se za normu.Klausova arogance,která učarovala tolika lidem a klidně spolkli jeho nejapnosti...
v druhotné platební neschopnosti jsme se také potácel, tedy míněno, že se mne týkala, ne že bych neplatil já
s tím sponzorstvím to prostě je problém - tehdy politické strany ještě nedostávali příspěvek od státu za voličský hlas. respektive dostávali nějaké minimum, které nestačilo ani na sekretářku. strany si na svůj chod musely vydělat nějak samy. sponzorské akce (před nebo po přiklepnutí nějaké státní zakázky) byly jedním z prostředků. však i proto po kauze Lajose Baczse Radjiiva Sinhy došlo ke změně pravidel financování politických strana astát jim začal za hlas vyplácet víc. Od té doby se již žádná zásadní kauza korupce s cílem získat peníze pro politickou stranu neodehrála (naposledy snad drath a to kdo ví jak bylo, spíš to jen tvrdil, ale jel si s kotovýma na vlastní pokladničku, kdo ví, zda by ČSSD dal byť jen kačku)
Ani já jsem neměl žádné prachy. Zavedení telefonu tenkrát stálo 5000 Kčs a já musel prodat svoje radiostanice, abych měl na telefonní linku. A tu mi jěště domluvil kamarád od spojů, jinak bych se jí ani nedočkal, jenže bez telefonu se nedá podnikat. Já jsem začal 12. května 1990 bez koruny v kapse a bez majetku. Moje žena mi nadávala, že jsem úplný pitomec.
Druhotná platební neschopnost mně potkala taky, a sice nezaplatili mi za dodávku materiálu Závody výpočtovej techniky Banská Bystrica. Ale měl jsem kliku, byl to materiál ze Švédska a Švédi mně věřili a počkali. Jeden šikovný právník, starý zkušený pán to z nich po čase dostal, bylo to na tehdejší dobu moc, asi 400 tisíc. Ale byly horší věci, to když mně třeba celníci zadrželi zboží a chtěli kauci 100%
Na devadesátkách byla krásná naděje ve zlepšující se budoucnost a stále ještě dost důvěryhodných politiků.Tehdejší chyby člověk toleroval.
Ale ten výsledek. A to ještě nejsme na úplném dně. Je sice pravdou, že už není Československo ale zatím ještě pořád existuje alespoň název Česko.
Česko-Slovensko se opět obnoví, pokud bude presidentem Slovák. Jako to bylo za Husáka. Alespoň tak to doufají příznivci "tradiční levice", voliči Babiše.
jen aby jim do toho slováci zase nehodili vidle ...... nebo že bychom použili ke sjednocení armádu jako rusák? to by bylo divné na toho slováka, co nechce válku, chce mír a je diplomat a ne voják :-))))
To by bylo hodně naivní a Slováci by s takovým inovátorem rychle vyběhli.Každopádně tuhle motivaci -proč Babiše- slyším,resp.čtu prvně.
Československo dnes nikoho nezajímá. Byl to šťastný rozvod, který prospěl oběma stranám.
Prospěl určitě, jenže dnes z toho je jakási pachuť. Ba dokonce i na Slovensku. Rozčarování z demokracie, kapitalismu i z té suverenity. Naděje vkládané do svobody, konzumního způsobu života i Slovenského Štátu se nenaplnily. Zázrak se nekonal.
A tohle zklamání z demokracie by mělo napravit obnovení Československa? Vždyť je to hloupost.To by bylo akorát zklamání na druhou.Jestli ono to není spíš tak,že jde o nostalgii po komun.režimu.Jenomže podruhé už vstoupit do stejné řeky nejde.
Že pro hodně lidí přinesl vývoj po Listopadu 89 zklamání je realitou ,
která plyne z průzkumů veřejného mínění.
Třebas na tom Slovensku. Hodně lidí si tam slibovalo "lepší příští" od
takových politiků jako byl Mečiar. Jenže státní samostatnost znamenala,
že se všichni musí chovat jinak než se chovali dosud, kdy vše za ně
rozhodovali v Kremlu. To samozřejmě (slovenští) voliči (Mečiara) nechtěli
poslouchat. Chtěli slyšet, že se budou chovat tak jako dosud a slovenský
Štát bude vzkvétat. A Mečiar znal své Pappenheimské a tak jim to slíbil.
Výsledkem je dnešní stav kdy Fico chce kráčet ve stopách Mečiara a jeho
oposice si snad přeje moderní samostatné Slovensko, jenže se nedokáže
dohodnout.
U nás je to v bleděmodrém podobné. Pětikoalice se dosud nerozpadla, ale ANO
triumfuje ve volebních preferencích.
Revoluce jsou různé. V jedněch revolucionáři vědí jen to, že nechtějí to staré. V jiných revolucionáři vědí, že nechtějí to staré a mají nějakou představu, co chtějí nové. V obou případech obvykle nevědí to podstatné, jak to vše udělat. Potom přijdou ke slovu ti, co si myslí, že věděli jak to udělat. To poslední jde i mně.
Tohle ale tak černobílé není.Nebudeme si nalhávat,že po r.89 nedošlo k
mnoha chybám,které by lidé velkoryse odpustili,kdyby nešlo o chyby
účelové,sloužící zejména k soukromému obohacení a rozmanitým
výhodám.Já osobně to vidím tak,že po r.89 byla většina národa ze změny
režimu nadšená,velmi trpělivá a ochotná k utahování opasků.Samozřejmě
pouze za předpokladu,že toho politici nebudou systematicky
zneužívat.Jenomže po pár letech přišli na to,že ke zneužívání
dochází.A pak nastal bod zlomu,který část společnosti přiměl k oné
mylné nostalgii po minulém režimu.Neuvědomují si,že právě on je
příčinou špatně nastavených životních hodnot.Zapomínají,že náprava
křivd způsobená minulým režimem je nelehká záležitost,která může
způsobit i křivdy nové.
(Fico ,Mečiar ,Klaus,Zeman i Babiš - to jsou inteligentní,leč nemravní
dravci,kteří na společnost působili převážně negativně.)
Žádná skutečnost není černobílá. Já chodil na demonstrace v roce 89,
nic jsem tam nevyřvával, jen jsem poslouchal. Z toho co jsem kolem sebe viděl
a slyšel jsem nabyl dojmu, že většina demonstrujících bude zklamána.
Jedni chtěli socialismus ( s lidskou tváří) druzí kapitalismus (který si
nedokázali představit).
Ty demonstrace se dost měnily a časem ztratily počáteční tah, protože už se na pódium osměloval a cpal kdekdo. Osobně zklamán vůbec nejsem, myslel jsem, že český národ je mnohem zdecimovanější a nevěřil jsem, že bude možná demokracie a že nás Rusáci jako svou kolonii pustí a že Gorbačova odstaví, což se také stalo, ale už bylo naštěstí pozdě.
Československo mě zajímá, žil jsem v něm 46 let. Rozvod znamená vždy zisk i ztráty. Naštěstí to proběhlo elegantně, nebyli totiž u moci mudrlanti, kteří k osamostatnění menšího potřebují souhlas 2x a více většího.
Vzhledme k tomu, že se chtěli oddělit slováci a češi do nich ročně cpali totéž, co do 2c větší ČR, na začátku dokonce ještě víc (po sjednocení), není divu, že rozdělení proběhlo v pohodě. když se dva domluví, proč ne
ukrajinu ale rozdělovalo rusko, které bylo nezákonně jak na krymu, tak vua, a dělalo tam bordel, a urvat chtělo území pro ukrajinu velmi průmyslově zásadní
ale jsou lidé, kteří to klidně srovnají, ano, jsou
Vztahy mezi Rusy a Ukrajinci mohou v některých momentech připomínat
česko-slovenské vztahy. Mladší a starší bratr, Kyjevská Rus a
Velkomoravská říše a jejich mnohoznačné dědictví.
Ukrajina se po dlouhou dobu vyvíjela v rámci polsko-litevské konfederace a
Krymského chanátu. Podobně jako Slovensko v rámci Uherského království. A
v této konfiguraci a historických podmínkách se vyvíjel a utvářel
ukrajinský i slovenský národ. Způsob myšlení, chování, kultura i
instituce.
Sny o politické nezávislosti českého, slovenského i ukrajinského národa byly projekcí romantických představ o dávné a velkolepé minulosti. Snaha o realizaci těchto představ se pak střetávala s politickou realitou. Nejen v okolí, ale taky uvnitř národního společenství.
tam je to mnohem horší, Stalin tam způsobil hladomor a Ukrajinci si to pamatují, to mezi Čechy Slováky nebylo, nic tak brutálního...
Však to píšu, že se to nedá srovnat, ale že se najdou kvídové, co to klidně srovnají, jen aby pomohli rusákovi