To je pech.Pokud ale vaši věděli kam jsi šel,nebylo tak složité do kamarádovy rodiny zavolat,nebo tam zajít.
Pokud vůbec řekl rodičům, kam jde! Někdy si dítě pouze myslí že
řeklo - ale - ve skutečnosti neřekne...
Můj nejstarší vnuk jako dítě byl "mistr světa ve výmluvách" Dědeček s
babičkou jej vzali na chatu a dědeček s ním šel do lesa. Klouček (tehdy
čtyřletý) se s dědečkem nudil a v nestřeženém okamžiku mu
utekl.Dědeček si stěžoval rodičům a následoval výslech: "Proč jsi
dědečkovi utekl???"
Klouček na to: ""No, my jsme s dědečkem závodili, kdo bude dřív u babičky
v chatě a já jsem vyhrál!!!"
.
Rodiče znejistěli: ""Ale dědeček o závodech nic neříkal!" .
Načež klouček: ""Ani nemohl, on o tom závodě nevěděl"
to je právě to.. nevěděli, jen věděli že jsem v jednom z baráků někde poblíž... a jelikož příkaz jeho rodičů zněl neotvírat ať je to kdokoli, tak jsme prostě vypnuli zvonek a nikdo se na nás nedozvonil... a až došli jeho rodiče, tak se mě zeptali, jestli už se doma po mě neshánějí a tam jsem si to uvědomil... samo, že jsem řek, že ne, že mám přijít o půlosmé a tak mám ještě 5 min. čas, když je to jen přes ulici, jenže děsivé bylo mé zjištění, když mi jeho maminka musela asi 5x ukázat na hodinkách, že je půl deváté... fakt nevím jak je možné , že i když jsem znal hodiny, tak jsem prostě viděl jiný čas... no doma pak čoro moro... a jak tam byla kriminálka, tak jsem strachy ani nedutal... ten obří respekt si pamtuju dodnes... dneska polda? pche... nemůže prakticky nic...