Myslíte si, že jsme ve vesmíru sami? Jaký je váš názor na roli člověka ve vesmíru? Mám nějaké výsadní postavení a nebo je jen součástí něčeho většího?
Myslíte si, že jsme ve vesmíru sami? Jaký je váš názor na roli člověka ve vesmíru? Mám nějaké výsadní postavení a nebo je jen součástí něčeho většího?
To jsem rád, že se někdo chytil. Ahoj, buď vítána.
Široké je proto, aby se sem toho hodně vešlo a mohl se vyjádřit úplně
každý
Chtěl jsem se také chytit, ale napsalo mi to, že servry dočasně nedostupné, a to co jsem napsal zmizelo nenávratně kam.
Také se mi to stalo (sedí tam za PC nějaká slečna), ale když se vrátíš v prohlížeči zpět, pak tam ještě najdeš neodeslaný text.
No to jsem právě neudělal, to jsem dělal v době, kdy to nefungovalo, a to mi nějak nešlo, a pak jsem dával už jen obnovit, a to mi pak skočilo právě rovnou sem, a příspěvek se neodeslal.
díky za přivítání jen doufám, že tady nebudu číst nějaké traktáty
zkopírované bůhví odkud....
myslím, že ve vesmíru nejsme sami.....všichni jsou součástí něčeho
nadpozemského....
a každý se narodil pro to, aby tady na Zemi splnil nějaký úkol
Hm, to zní zajímavě, jaký máte úkol vy? Nebo ty, pokud to oslovení
nevadí?
Nebo obecně, co musíme splnit, a co z toho budeme mít, jaký budeme mít
prospěch?
spíš vnuknutí.....intuice....nebo třeba šestý smysl....nevím, prostě to tak cítím...
pravděpodobně nejsme sami, role člověka ve vesmíru je malá, aspoň z fyzického hlediska, a jsme součástí něčeho většího...
Dokážeš to pojmenovat? To něco většího, má to v tvém pojetí nějaký rozměr? Energie, bůh, jeden celek, ve kterém všichni skončíme?
Jsme jeho experimentem?
Potřebuje námi hraje?
Jak to funguje, podle tebe po smrti? Existuje nějaké vědomí a nebo jen
platí zákon zachování hmoty a energie? Tedy ve smyslu nevystoupili jsme
nikdy.
věřím, že takhle nějak:
https://www.databazeknih.cz/knihy/hovory-s-bohem-mala-duse-a-slunce-3786
doporučuji pro dospělé a podrobněji:
https://www.databazeknih.cz/knihy/hovory-s-bohem-hovory-s-bohem-i-293752
Já do jisté míry také a jak to souvisí s tvým viděním světa? Co jsme my jen nějaký otisk v hmotě, přebytek energie, který se musí jednou zákonitě vtřebat?
máš trochu složitější otázky.... na mě...já o tom
nikdy takhle nepřemýšlela.....
myslím, že něco mezi nebem a zemí nás řídí, směřuje nás tam, kam jít
máme.... ale my musíme CHTÍT to přijmout, tu pomoc a radu... pokud
nepřijmeme budeme si myslet, že sami všechno děláme nejlíp, vytváříme
špatnou karmu ne pro sebe, ale pro naše příští generace...a ti to budou
jednou muset řešit za nás....asi tak...
Myslíš, si, že člověk má tedy jakési nadřazené postavení, třeba vůči ostatnímu životu (zvířatům, rostlinám)?
Klidně odpověz, jak to zvládneš, rád si to přečtu.
Mě zaujaly i ty úvahy o čase a jeho relativním pojetí. Můžeš s
vyjádřit také k nim. Jak vnímáš čas?
tak asi každý zažil, že když se třeba na něco těší, čas se
straaaašně táhne....jsme nedočkaví, natěšení...a když to pak přijde,
uteče to téměř rychlostí blesku.....
ale čas je stále stejný, je to jen o našem vnímání času...podle toho, v jaké jsme zrovna situaci
To je právě o tom chápání z našeho pohledu. Nám stačí, pro to co máme a děláme. pro to co zažíváme.
myslím, že nadřazené ne....ale stejně, jako lidi usměrňuje něco tam nahoře, může člověk usměrňovat další živé tvory a přírodu
Nejsme na tom třeba všichni stejně? Jen ke svému životu, každý
potřebujeme něco jiného? Kočka nepotřebuje stavět domy a tak nevyrábí
jeřáby. Mravenec nepotřebuje peníze a tak nebuduje banky, ale mraveniště
Nehrajeme si jen na pány tvorstva? Touha po vesmíru může být touhou po
obsazení nového prostoru, stejně jako se to děje každý den v přírodě,
třeba v případě urputných plevelů typu šťovík tupolistý.
Tím by rozumové nadání člověka bylo jen předpokladem k dosažení cíle,
jakýmsi instinktem, který ho žene vpřed.
viděl jsi film Contact? :) jak tam bylo na začátku řečeno... být sami
bylo by to plýtvání místem
jen v jediném okamžiku jsi sám i nejsi - to je těch 10 min. slávy a
opačně - někoho ona sláva připraví o vše a jinému, který je v tom
nejhlubším bahně se dostane vše potřebné
v podstatě vždy se vše redukuje na trojici... tělo, mysl, duch a společně tvoří duši, jen je jedno někdy výše a jindy níže... harmonický stav všech tří elementů je dosti nestabilní, ale přesto možný, když je sebekázeň.. a i tohle je i není pravda... vše co víme a známe pochází z myšlenek a zkušeností tak moc jsme se upnuli na onu trojici (křesťané), že nevidíme dál... je to jako s písmenem pí (3.14) ... trojka představuje onen hlavní celek, a to co je za desetinou čárkou jsou akce a reakce, když se snažíme o dokonalost, proto je dokonalost relativně nedosažitelná, protože na každou akceï vzniká protiakce... a díky tomu existuje čas a obráceně... je zajímavé jak se lidé neustále snaží bojovat s časem :) jsou chvíle, kdy se čas táhne a kdy tzv. letí.. jistě to znáte sami... ale proč? jak je možné že za dobu, co jsme na živu jsme se ještě nenaučili sami měřit čas bez hodinek? tak jako od oka odhadneme vzdálenost? čas se tedy musí měnit v závislosti na tom, v jakém místě vesmíru/universa se zrovna nacházíme a jak lze měřit tento čas v době, když dejme tomu bude zacyklen do časové smyčky, či naopak dojde k jeho ohnutí (podobně jako se dá "ohnout" i světlo) ?
Třeba proto, že na vzdálenost stačí jen momentální odhad, který je viděn, zatímco na čas už je třeba přesně projít sled událostí, které už si třeba ani nepamatujeme, nemůžeme vybavit, a nebo jsou uloženy někam do podvědomí jen. Je to stejné jako odhad kolik kdo ujde za život jednotek vzdálenosti cest.
tak mi vysvětli jedno... celý život vstáváš na budík dejmetomu ve 4hod. ráno... a i když už jsi v důchodu, tak v ty 4 vstáváš... jak je to možné? je tedy biologický čas přesnější než atomové hodiny? jak mozek pozná, že je za pět minut 4 a pomalu tě probouzí.. nestalo se ti někdy něco podobného? kdy sis nařídil budík a vstal ještě před jeho zvoněním, byť jsi byl i unavený?
No, já někdy ani nespím.
Také se mi párkrát stalo, že jsem si lehl a hned vstával. Říkám si
ráno? To není možné. Teď jsem si lehl. Dokonce jsem se cítil i unavený,
jako by to byl jen okamžik.
k tomu, aby se člověk dobře vyspal, je třeba vypnout mozek...a to já mc
neumím...
To mi povídej. Kdybych tohle četl navečer, budu tady o tom uvažovat celou
noc a ještě i přijdu na plán stvořitele. Jenže ten o to nestojí a tak mě
odsud večer vyhání do lůna přírody, kde potkávám v lukách, polích,
lesích a u rybníků krásné víly, plné sladkých plodů podzimu
Jo procesí v těle je tak trochu alchemie, na druhou stranu u mě určitě ne nějak spolehlivé. záleží na okolnostech, a chce se velmi dlouho zvykat, aby ten návyk vznikl, navíc ne každý to umí, u mě to fungovalo jen výjimečně, soc jsou lidé, co jim to tiká docela spolehlivě, ale musí dodržovat režim.
To je podobné jako se stárnutím, kdybychom čas brali jako
opotřebovávání organismu, nebo jako soubor vnějších projevů, pak
někteří z nás stárnou rychleji ač to atomové hodiny neukazují
Čas pozorujeme tak, jak je nám umožněno. Proto, abychom si podle něho
mohli řídit život a stal se nám tak v mysli určitou konstantou (jednotkou
pro měření - trvání události). S přesností nám pomáhají atomové
hodiny.
Jako lidé dokážeme chápat jen lineární čas. Potřebujeme, aby na sebe
události navazovaly, abychom je mohli třídit a vyhodnocovat a mohli se podle
nich zachovat. Je pro nás důležitá navazující minulost, přítomnost a
budoucnost.
Nacházíme se "relativně" uvnitř něčeho, čemu nerozumíme a pro co bychom
potřebovali vnější nadhled, který nemáme a zatím to nevypadá, že bychom
někdy mohli mít. Možná bychom tím narušili stvořitelský plán.
Asi tak a každý ten okamžik vnímá jinak co se týče jeho projevu i co
se týče té konstantní jednotky, která určuje délku události
Kdyby to vždy tak šlo, protože neznáme záměr se kterým jsme se tu
ocitli, nemůžeme se tak vlastně nikdy pochopit, pokud se k němu
nedopracujeme. Což je nepravděpodobné. je to jako s tou jepicí
Ženy
Mají jiné myšlení než muži. Mají na něj čas
Předávají si neustále mezi sebou informace a ještě dokáží zpracovat
více věcí najednou
to ti teda faaaakt sdělovat nebudu, kolik mi je.... ale dost na to, abych v
životě stačila pobrat nějakou tu moudroist....
Tak to už budeš babička, taková ta od Boženy Němcové. Co se jí před
chaloupkou honí Sultán s Tyrlem a nosí Barunce koťátka
Napsal jsem něco a pak jsem zjistil, že by to mohlo být i nevhodné a tak
jsem to smazal
Za chvíli je tu jaro.
Vlastně ani nevím, jestli jsem to viděl, viděl jsem už mnohé, ale
vyhledám ho a podívám se. To s tím plýtváním, má něco do sebe a svým
způsobem také nějak podobně uvažuji.
To ostatní je čas. Je skutečným pánem našeho světa. Bez něj by nebylo
nic, ani vědomí by si nedokázalo uvědomit samo sebe.
Pán luny se tajemný až dost, takže netřeba ani zabíhat do jiných témat ;-).