Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

Marnost.

A ty dohady asi že budou věčné asi tak jako Bůh je věčný :-)

Tak nemuseli by být. Záleží na tom, jak se k tomu postaví bůh. Dovedete si představit, že by si vybral z té celé skupiny víru (náboženství), která ho skutečně zastupuje? Šlo by to vůbec? Existuje na světě skutečné slovo boží bez příkras, nedotčené lidským konáním?

Kdyby jenom lidským konáním ale Bohové sestoupili a zmátli lidskou řeč tak aby si lidi nerozuměli :-)
Genezis 11
7 Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“

Dává to smysl, zmást lidskou řeč, pro to, že stavěli Babylonskou věž? Záhadolog Sitchin si myslel, že to byl kosmodrom.

No ano, nejzákladnější slovo které se pravidelně vypouští je zájméno "svého", v Bibli je vždy napsáno "Boha svého" a to je první co se vynechá, to zájmeno "svého", ale bez něho je ten Bůh někde v luftě, kdo vi kde a už se fantazíruje a ulítává se na představách o Bohu, při tom to zájmeno je vlastnické, určující.

Myslíte, ve smyslu, je mi vlastní? Něco jako boha v nás?

Jojo , to bude asi ten "monoteizmus" :-)
Že má každej Boha svého v sobě a od toho je i přikázání a nebudete se klanět cizím Bohům..

Možná, že by to lépe naplňovalo lidskou podstatu ve smyslu, každý má v sobě boha, jen mu musí dát příležitost konat.

Určitě by se to mělo vyzkoušet, co když jo ?

Tak na to nepotřebujete náboženské vedení. Každý z nás má svou cestu. A s Mnichalem zde rozebíráme lpění a jeho vliv na karmickou podstatu bytí s výhledem do budoucna

Jo jo :-))
Jen ta boží přikázání dodržovat to asi že není do věci.

Zase je třeba vidět za nimi vliv doby. Přesto jsou některá etická, odpovídající našim vzorům chování.

Vaše rozhodnutí vždy bude z něčeho vycházet. Podobat se něčemu neznamená být tím ve skutečnosti. Divoká kachna bude překrásnou labutí jak pro nevědomého tak pro všeobjímajícího, přesto jí každý uvidí po svém.

Mt 17,20 [21] „Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“
L 17,6 „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.

Tam šlo uzdravení malého hocha. Šlo o nedostatek víry v učednících. nestačí mít plné knihy, nebo plné hlavy, člověk musí rozumět a vědomě přijímat, aby mohl pohnout horou.
Matouš 5,19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým.
I to je ve své podstatě odpovědí. Pro někoho zbytečnost pro jiného podstata. Jen je třeba pochopit.

Hezká písnička

Matouš 5/18Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona,

A ne že něco vypustit, třebas to zájmeno "svého".

To je myšleno jinak. Nejde o pravopis, ale o význam a pochopení Kristova učení, které míří k podstatě. K dávným kořenům judaismu.
Je to podobné jako s Janem Husem u nás.
Představte si třeba jak se kupčilo s obětinami u jeruzalémského chrámu. Pro nejbohatší tam byl beránek, pro nejchudší vrána nebo holub, ale všechno pěkně za peníze.

No a co to je ty dávné dávné kořeny judaismu?
To by sem ráda o tom diskutovala že co.

To je návrat k Bohu. K Tóře. Očištění od nánosů.
Přes které se snaží naučit žáky novému pohledu na život, kde každý z nich je tvůrcem vlastní cesty. Podobně, jako je to v klasickém Buddhismu. Když má někdo v sobě zažité od malička, spojení s vírou, přes synagogy, rabíny a pod. Těžko se mění a těžko chápe něco nového, oproštěného od lpění. Proto je Ježíš přijímán jako 12 letý v chrámu. V době římské nadvlády docházelo ke ztrátě národní identity. Neměli to lehké a čekali na spasitele. Určitě ve své době nebyl jediným, přesto dokázal zaujmout.
Často při rozmluvě s jeho žáky cítím, jeho nervozitu, kdy už neví, jak by jim to vysvětlil. Musí jim předkládat příběhy, aby pochopili a přesto nepochopil ani jeden z nich. Proč? Ta víra v nich byla zakořeněna moc a tak si udělali jen jakousi nadstavbu svých představ. Bez toho, aby revidovali základnu. Je to můj názor a nikomu ho nenutím.

Ježíš když říká Ja jsem ta cesta, pravda i život a máme jej následovat tak to i mi můžeme říkat : Ja jsem ta cesta, pravda i život, co by jsme byli a nebo měli být jiného, když v domě jeho Otce příbytkové mnohé jsou..

Ono nejde o následování někam. Jde o to zkusit to jako on.

Jan 8
Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.

He spojila jsem dva verše:
Jestliže zůstanete v řeči mé: "Já jsem ta cesta, pravda a život", moji učedníci-ce budete a poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí..

Spojovat se dá mnohé. Záleží na tom, jakým uším či očím je to určeno.

No máme zůstávat v Jeho Slovu a o to jde :-)
To je Jeho Slovo.

To je myšleno tak, že máme mít oči otevřené a přijímat ušima nejen slova, ale i význam.

Bohužel, to se podle mého názor nestalo, oni jeho slova nepochopili a předali to nepochopení dál.

Mně to hodně osvobodilo :-)

Nepochopení? To neosvobozuje, jen otupuje smysly

Zůstat v Jeho Slovu :-)

Ježíš ukazoval jen svou cestu. Nic jiného a kdo tam hledá ještě další významy a přehazuje slova, je na tom stejně, jako jeho učedníci, nic nepochopil. Takoví lidé se snaží vytvořit si nějakou konstrukci, která by podepřela jejich mysl, tam, kde už jí chybí představivost a nebo kde je úzce spjata s něčím pro ně nepřekonatelným a pevně daným.
Můj názor.

O ne máme si nésti svůj kříž.

To se vzájemně nevylučuje. Všichni si neseme své radosti, hříchy, lásky a trápení. Je to něco co nás přikovává k fyzickému bytí. na čem různým způsobem lpíme.
Podle Lukáše Ježíš cestou na Golgotu říká davu: Nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi.

To je pravda.