Myslíte, ve smyslu, je mi vlastní? Něco jako boha v nás?
Jojo , to bude asi ten "monoteizmus" :-)
Že má každej Boha svého v sobě a od toho je i přikázání a nebudete se
klanět cizím Bohům..
Možná, že by to lépe naplňovalo lidskou podstatu ve smyslu, každý má v sobě boha, jen mu musí dát příležitost konat.
Tak na to nepotřebujete náboženské vedení. Každý z nás má svou cestu. A s Mnichalem zde rozebíráme lpění a jeho vliv na karmickou podstatu bytí s výhledem do budoucna
Zase je třeba vidět za nimi vliv doby. Přesto jsou některá etická, odpovídající našim vzorům chování.
Vaše rozhodnutí vždy bude z něčeho vycházet. Podobat se něčemu neznamená být tím ve skutečnosti. Divoká kachna bude překrásnou labutí jak pro nevědomého tak pro všeobjímajícího, přesto jí každý uvidí po svém.
Mt 17,20 [21] „Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen,
říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře:
‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“
L 17,6 „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán,
„řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a
poslechla by vás.
Tam šlo uzdravení malého hocha. Šlo o nedostatek víry v učednících.
nestačí mít plné knihy, nebo plné hlavy, člověk musí rozumět a vědomě
přijímat, aby mohl pohnout horou.
Matouš 5,19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a
tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by
je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen
velkým.
I to je ve své podstatě odpovědí. Pro někoho zbytečnost pro jiného
podstata. Jen je třeba pochopit.
Matouš 5/18Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona,
A ne že něco vypustit, třebas to zájmeno "svého".
To je myšleno jinak. Nejde o pravopis, ale o význam a pochopení Kristova
učení, které míří k podstatě. K dávným kořenům judaismu.
Je to podobné jako s Janem Husem u nás.
Představte si třeba jak se kupčilo s obětinami u jeruzalémského chrámu.
Pro nejbohatší tam byl beránek, pro nejchudší vrána nebo holub, ale
všechno pěkně za peníze.
No a co to je ty dávné dávné kořeny judaismu?
To by sem ráda o tom diskutovala že co.
To je návrat k Bohu. K Tóře. Očištění od nánosů.
Přes které se snaží naučit žáky novému pohledu na život, kde každý z
nich je tvůrcem vlastní cesty. Podobně, jako je to v klasickém Buddhismu.
Když má někdo v sobě zažité od malička, spojení s vírou, přes
synagogy, rabíny a pod. Těžko se mění a těžko chápe něco nového,
oproštěného od lpění. Proto je Ježíš přijímán jako 12 letý v
chrámu. V době římské nadvlády docházelo ke ztrátě národní identity.
Neměli to lehké a čekali na spasitele. Určitě ve své době nebyl jediným,
přesto dokázal zaujmout.
Často při rozmluvě s jeho žáky cítím, jeho nervozitu, kdy už neví, jak
by jim to vysvětlil. Musí jim předkládat příběhy, aby pochopili a přesto
nepochopil ani jeden z nich. Proč? Ta víra v nich byla zakořeněna moc a tak
si udělali jen jakousi nadstavbu svých představ. Bez toho, aby revidovali
základnu. Je to můj názor a nikomu ho nenutím.
Ježíš když říká Ja jsem ta cesta, pravda i život a máme jej následovat tak to i mi můžeme říkat : Ja jsem ta cesta, pravda i život, co by jsme byli a nebo měli být jiného, když v domě jeho Otce příbytkové mnohé jsou..
Jan 8
Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
He spojila jsem dva verše:
Jestliže zůstanete v řeči mé: "Já jsem ta cesta, pravda a život", moji
učedníci-ce budete a poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí..
To je myšleno tak, že máme mít oči otevřené a přijímat ušima nejen slova, ale i význam.
Bohužel, to se podle mého názor nestalo, oni jeho slova nepochopili a předali to nepochopení dál.
Ježíš ukazoval jen svou cestu. Nic jiného a kdo tam hledá ještě
další významy a přehazuje slova, je na tom stejně, jako jeho učedníci,
nic nepochopil. Takoví lidé se snaží vytvořit si nějakou konstrukci,
která by podepřela jejich mysl, tam, kde už jí chybí představivost a nebo
kde je úzce spjata s něčím pro ně nepřekonatelným a pevně daným.
Můj názor.
To se vzájemně nevylučuje. Všichni si neseme své radosti, hříchy,
lásky a trápení. Je to něco co nás přikovává k fyzickému bytí. na čem
různým způsobem lpíme.
Podle Lukáše Ježíš cestou na Golgotu říká davu: Nade mnou neplačte!
Plačte nad sebou a nad svými dětmi.