Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

Tak pořád platí, že příčina pocitu samoty/osamocení je "v hlavě".

Takže?

Co takže?

Čekal jsem rozuzlení s tou hlavou. Dá se s ní něco dělat?

Jo aha. No jistě že jo. To co vnitřně prožíváme, není nijak náhodné, nýbrž je to v jistém vztahu k tomu, jak se stavíme vůči světu (co je pro nás hodnotou, za co se považujeme...). A to máme plně ve své moci.

O hodnotách jsem se rozpovídal jinde a docela dost, až to asi nebylo milé

a tady bych zase namítla, že pocit osamocenosti a skutečná osamocenost jsou dvě rozdílné skutečnosti

A jaký je mezi nimi rozdíl? Možná si nerozumíme.

pocit osamocenosti můžu mít, i když budu mezi lidmi, protože si třeba s nimi nerozumím, nechci si s nimi povídat, jsem uzavřená do sebe....ale to můžu změnit, jít jinam, kde mi bude líp.....toto asi je v "hlavě"
ale jsou lidé, třeba staří, nemocní, bez rodiny a přátel a ti, i kdyby chtěli to změnit, nemůžou...takoví lidé jsou skutečně osamělí a to "v hlavě" není

Ano, první příklad je jasně "v hlavě". V tom druhém příkladu jde ale o to, jak ti lidé tu situaci prožívají. A to je "záležitost hlavy". O tom jsem právě psal, že i když je člověk osamělý, tak ještě nutně nemusí prožívat osamocenost (cítit se osaměle). Jedna věc je situace (tj. fyzická či faktická konfigurace) a druhá věc je její prožívání (tj. způsob, jakým je vnímána či zažívána).

ze zkušeností vím o druhém případu, že ti lidé osamělí jsou i se tak cítí...

Jistě. Ale také jsou případy, kdy lidé jsou osamělí, ale necítí se tak.

to ano

No a právě z toho se dá vyvodit, že takovéto pociťování je "v hlavě".

Mysl je ,jako řeka, dá se jen sledovat ,nikoliv uchopit.

a dá se v ní plavat A taky se dá ovládat či regulovat.

To by bylo úplně nejlepší. Znám třeba pár lidí, kteří hned brzo ráno vycházejí do ulic a navštěvují tržnice. Když jedu okolo, často je vídávám. Jen tak se toulají a snaží se navázat kontakt.

Kdo má psa, jde se psem, kdo nemá, jde sám.

Mně to přijde že pro ne psíčkaře není místo :-).

Pejsek všude pejskuje

A jsou tací, kteří ani mezi ty lidi nepotřebují jít, aby cítili jejich blízkost a vnímali s nimi sounáležitost.

Tak pak mají asi pevnou vůli, aby bez kontaktu nezešíleli.

To není o vůli, nýbrž o vztahu. Kdo má lidi ve svém srdci, ten cítí jejich blízkost.

A není mu potom smutno?

Myslím, když je cítí a nemůže s nimi být?

Není, on s nimi je. Takový člověk neprožívá odloučení od lidí (tj. samotu či osamocení).

takový člověk zřejmě nepotřebuje fyzický kontakt...jenže většina lidí ano

Jo to je klidně možné, že většina lidí nemá k lidem takový vztah.

Kdyby byl v kosmické lodi, která míří k Marsu a není cesty zpět?

No jasně.

Tak jsou spojeni i přes tu vzdálenost a nikdo z nich nebude smutný.

Prostě nepociťují oddělenost, protože je mají ve svém srdci (nesmí se jednat o egoistický vztah). Jestli jsou nějak spojeni, to nevím.

Myslíte, že to platí za všech okolností?

Ano, platí. "Stav srdce" je nezávislý na fyzických okolnostech.

Hm., máte asi dobré srdce
Jakou používáte značku?

je mu smutno

Také si myslím. Pak v sobě mění hodnoty. Věci, které dříve ustupovaly do pozadí (blízcí) jsou na prvním místě.

Ano...člověk pozná, co měl, až když to ztratí

Osamocení a samota.