Smrtka uz mi funí v patách,
ruce se mi potí.
Dnes bych tedy brka natáh
jestli nejste proti.
Okamžitě po mém skonu
uloží mě k ledům
až do roku, dejme tomu
3007.
Popřejte mi spánek sladký
a hezké snové obrazy,
za tisíc let budu zpátky
(když mě někdo rozmrazí).
V nemoderním svetru
čelím slunci, větru.
Chodím tmou i světlem
světem s Černým Petrem.
Nejsem in a ani cool,
na účtu mám spoustu nul
a před nulami další nula
s urputností ustrnula.
Je to boje hobby
nežít v rytmu doby
byť do očí obou
supové mě zobou.
Rytmus doby nehrotím,
snad je to mnou, nebo tím,
že jsem běžným tvorem
v době divných norem.
Po nocích i ve dne jsou mi pořád v patách,
nemám kam se ukrýt, dekl co bych zatáh'.
Vyzkoušel jsem všechno veřejně i skrytě,
necítím se jistý ani ve svým bytě.
Listopad či březen, letos nebo vloni,
po nocích i přes den, pořád jsou to oni.
Plíží se v mé stopě vytrvale svěží...
Broukům ve své hlavě uteču jen stěží.
Když jdu městem do Tesca
jsem živoucí groteska.
Směšný přijdu hlavně mladším,
svým vzhledem i jak se mračím.
Promrzlý se vleču domů,
v igelitce tuhne Rama...
Všimla si mě banda Romů,
z grotesky teď bude drama.
Nejde všechno vždycky po mém;
jednou vzlet a potom zas pád...
Utápím chtíč v čaji s bromem
když už nejde jenom zaspat.
Šachy těla s tíhou chtíče
přinejlepším zetlí v patu
a upřímně, co mě se týče,
přivykám si celibátu.
Zdrcen před zrcadlem dal jsem se do pláče.
Z havraních kadeří mám šedé chomáče
a ani nemluvím například o pyji.
Z toho už dostávám skutečnou fobii.
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
1
1
1