Byla jedna a byl jeden. Vnímali se navzájem. Kdo měl opravdový zájem.?! On či ona. Srdce to ví! Smutek zbyl. Rozum ho zastavil.
Byla jedna a byl jeden. Vnímali se navzájem. Kdo měl opravdový zájem.?! On či ona. Srdce to ví! Smutek zbyl. Rozum ho zastavil.
Až odejdu neplakej...
Vrátím se v podobě slunce,
budu ti ukazovat cestu a svítit na ni
Vrátím se v podobě větru a všechny tvé starosti odvanu od tebe,
vrátím se v podobě blesku a kdo ti ublíží, toho udeřím.
Vrátím se v podobě měsíce a v noci tě budu hlídat.
až odejdu....neplakej, vrátím se . . .
.....už jsem ustlal lůžko,
peřinou bílou.
Na přivítání,
pro svoji milou....
Přichází s půlnocí
nejkrásnější snění
ráno bez emocí
ON tady není. . . není ?
Skrze vzpomínky a vyrytý rány
a důkazy, že jsme nevzdali plány
co na kůži se podepsalo mi nevadí,
když to za něco stálo.
Nejsem obyčejná holka
jsem obyčejná žena
zvyklá na to, co mám i nemám.
Moje oči jsou hluboký
já je málokdy sklopím
život běží a to, co běží...
na más zanechá stopy.
Stulíme se k sobě.
Jako před léty.
Jako,
předevčírem,
včera,
jako jindy......
Budem se hladit
a šeptat si,
své sladké pindy.
Nám se svět nezmění
víme to oba, i když je právě teď ...podivná doba.
Máme se rádi a to svět nezmění
milovat věrně...to je dnes umění.
Když jsem tě prvně - v tom parku viděla,
řekl si navždy...a já ti uvěřila.
Mádí je pryč , a přece to cítím...
že louka na jaře -rozkvete kvítím.
Budem se hladit ,tak jako jindy
a zase šeptat si ty sladké pindy.
Dávám ti dar,
svých veršů pár.
Svůj usměv hravý,
prstýnek z trávy.
Všechnu svou radost,
slzy i smích.
Teplo svých dlaní,
jiskry z očích mých.
Prstýnek z trávy vzpomínek pár...
teplo tvých dlaní,pohledů žár
já tvůj dar přijmu, a budu ho mít
až do konce času...budu ho ctít.
Emoce krásné ...
radost, slzy ,smích
zůstanou navždy ve vzpomínkách mých.
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: příspěvek mimo
Slova liricky vyslovena, propletená kapkami deště. Tiše vyslovená... Eticky. .. Ještě, ještě.
Ber vše, co ti život dá
Život je jen karneval,
v němž stokrát změníš masku.
Někdy ti přilepšil,
jindy zas vzal,
denně ti účtuje
své Má dáti - Dal.
Pobreč si, nadávej,
nebo se směj,
ať hladí či nakopne
stmívá se
a stíny vzhled pokoje mění
na stole
hrnej chladnoucího čaje
prázdný byt
kde nikdo se mnou není
jen písnička
od tebe do ticha mi hraje
světlo svíček
prozradí mé hořké ukrývané slzy
jsem sama
tak prosím -přijď už brzy
Šeptal jsem ti tolikrát,
že miluji tě a mám rád.
Myslím na tebe kudy chodím,
přes hory,lesy a řeky se brodím.
Najdu tě a pochopíš už snad,
že mám tě rád
a v září před komisí,udělám z lásky reparát.
Šeptej mi znovu, říkej to znova
stále chci slyšet ty tiché slova
že mě máš rád, že jsem tvá láska
šeptám to samé ...že je to sázka?
Jednou ,až po čase vzpomenem znova
jak jsme si šeptali- ta slůvka snová...
Vzpomínky zůstanou, city jsou pryč
já v ruce svírám od srdce klíč....
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: ......
Myšlenka k myšlence z rána padá a odpočívá jako rosa na růži než vyjde slunce a svími paprsky myšlenky a rosu rozptýlí...
Ptala se jednou
a ptala se zas:
Mohl bys hledat se mnou
můj podvazkový pás?
Je to marná snaha
hledat,kde nic není.
Hledač však neváhá,
hledat do rozednění.
Hledal by marně, já to vím jistě
ten pás je pasé, není na místě...
snaha je marná, úsilí jisté,
odměnu našel na správném místě
A slunce z rána ,vidělo těla...
znavena....hledáním...zničená zcela
pod lehkou látkou tisknout se v objetí
nenašli a přece našli ( jde na mě dojetí)
znaveni....hledáním...zničená zcela