Na hotelu s dobrou pověstí,
rezervuji pokoj od šesti.
Dokud se ještě milujeme.
Dokud slyšíme zvony.
Dokud se sami obujeme.
Dokud jsme to my.
Zatáhneme závěsy,vypneme si mobily,
aby v pátek od šesti,byli jsme a nebyli.
Na hotelu s dobrou pověstí,
rezervuji pokoj od šesti.
Dokud se ještě milujeme.
Dokud slyšíme zvony.
Dokud se sami obujeme.
Dokud jsme to my.
Zatáhneme závěsy,vypneme si mobily,
aby v pátek od šesti,byli jsme a nebyli.
Jak cizí je ta žena v zrcadle
proč tváří se tak povadle?
Pryč je měděný odlesk jejich vlasů...
čas ukradl její bledou krásu.
Oči jako uhel, z vlasů těžký uzel ,
stále slýchává ten šepot,
,,ty můj měďáčku,,
když vlasy na polštář rozhodila
to se i noc tenkrát rozsvítila
a vzdechla ,,ty můj miláčku,,
Tvář v zrcadle oči otáčí ...
zvolna mu pohladí líc,
mužské ruce ji obejmou...rozpustí vlasy
jako stříbrný vodopád co celého jej smáčí...
ty moje hvězdičko stříbrná...
co se změnilo....nic.