Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Píseň psaná na vodu:
Jaromír Nohavica
Nad lotosovým květem
na vteřinu zastavil se čas
na břehu cop si plete
dívka jež má velmi tichý hlas
je slyšet klapot větru
o koruny sekvojových dřev
na tisíc kilometrů
slyším její velmi něžný zpěv

Všichni muži by ji chtěli učit jak to má dělat

,zázraky těla ...

Má na to přece roky i boky.
Všechny holky kolem chtějí radit Jak to má dělat

Zázraky těla...

Má na to přece roky i boky.
Ona se však milovává Jen v jedné poloze.

S rukou na srdci

S hlavou k obloze....

Zázraky těla...

Andělé mezi náma...

A tyhle anděly,
tak ty mám vážně ráda
ty zakuklený v lidský šat
chodí nás hlídat brzo z rána,
ne ty co nosí bílý peří
a dávaj´ ho všem na odiv,
... co jenom sami v sebe věří ...

Sever a jih se stejně jak na začátku i na konci pojí...ano někdy to tak bývá...

Tak mě slyš
když se myšlenky na tebe
vkrádají do mého zápisníku

tak mě slyš
každá řádka je báseň
bez smutku a vzlyků

tak mě slyš
jen jednou na mě pohleď
a učiň mě beznadějně svou

tak mě slyš
shořím pro tebe,
budu tu pro tebe
t slyšíš mě?

Viděla jsem jezdce s novodobym kompasem...

Záleží kdo bere a kdo dává... asi se to nedozvíme

Zhasněte lampiony,já chci vidět tmu
měsíc zas nevyšel
světlušek miliony veďte mě domů
můj milý nepřišel...

Iveta Simonová- )

Neznámá souhvězdí
...
Vychází luna po setmění,
hvězdy se v sametu houfují,
v řece se odráží zrcadlení,
když chvosty k zemi putují.

Těkavé střípky něžné krásy,
obloha do vlasů si zapletla
a měsíc jako anděl spásy,
počítal žhavá pometla.

Vítr si tiché písně zpívá,
krajky dál z nebe padají,
z černého plátna se na mě dívá,
souhvězdí, které lidé neznají.

(autor princeznacarodejka)