Večerní představení
Soumrak, ten jemný hráč na lyru,
rozsvítil světla v hvězdných lampičkách.
Měsíc, v stříbrných šatech na míru,
vystoupil na scénu po špičkách.
Vítr se položil do trávy,
zem se lehce prostřela podél vod.
Bez nás – lidí, v tom tichu nad námi,
rozproudil se němý dialog.
Anonym
Zašeptám Tvé jméno do tmy,
to co jsme jen my dva znali.
Prstem psané na kůži,
když o panence písničku hráli.
Já vím,že mě neuslyšíš.
Chtěl jsem toho tolik říct.
Život není,to co chceme
a ty slzy.........
mají z čeho týct.
Po větru šeptám tvoje jméno
i to, co není vysloveno,
vláha se vtírá do očí
srdce se smutkem rozskočí.
Nedám si sebrat co mám ráda,
nechci mít z tebe kamaráda
ty jsi má láska, jsi můj sen...
nebudeš nikdy zapomněn.
Já lhal jsem.Lhal.Já nejsem stár a životem přesycený.
Ještě se ohlédnu a cítím žár,vidím li krásné ženy.
Dokonce o čisté lásce sním,
co mlčky jako kopretina voní.
Jak ona první,o níž vím,
že dnes ještě plakal bych pro ni.
Já vždy rozeznávám...
tvé boky když jdeš ulicí,
tvé vlasy mezi pšenicí,
tvou vůni mezi tisíci. . .
Text písničky
Když Láska v srdcí dlí,
netřeba dlouhých vět.
Když duši osídlí
a voní v ní jak květ.
A chce-li jazyk snad,
také cit najevo dát,
pak stačí zašeptat:
Mám tě ráda,
já mám tě rád.
Láska, ta bývá často němá
ráda má ticho a soukromí
ač hluk a zlobu ráda nemá
má ráda čisté svědomí.
Pak jemný větřík přinese
nám lehkou vůni kopretin
a taky vřesu...někde v lese
tam kde je v létě svěží stín.
Tam u studánky v kapradí
srdce se láskou naladí
a ve zrychleném tepu
poznáš to i po slepu,
Láska ti srdce pohladí . . .
Nořím se do kopretin
a ve tvém objetí,
vytryskl gejzír lásky
a slzy dojetí.
Smím-li,alespon ve snu
na věky s tebou být,
pak se z něj,Lásko,
nikdy už nechci probudit.
Na nebi už hvězdy svítí,
nechce se mi ještě spát,
pár řádek ti tedy píši...
má mě, nemá, má mě rád?
2
1
1