Jsem ...
Jsem vítr i déšť, jsem láska i trest
jsem tvého srdce touha
jsem ach, ale i ouha....
Jsem tiché lidské srdce
svědomí lidské touhy
a plíce tvého ducha –
jsem osmá barva duhy.
Jsem a vždycky platím dluhy
jsem začátek tvé vzpruhy
jsem všeho přání touha
jsem radost tvoje pouhá....
Stejná i jiná.
Divá i líná.
Temná i hvězdná.
Smutná i něžná.
Kradmá i tajemná.
Marná i nadějná.
Jo,jo....
marná je snaha,
marný je smutek,
marně se snažím ,skutek už utek,
nikdy už nikoho nebudu mít,
teď budu sama, o lásce snít. . .
....ale naděje umírá poslední 
Kdybych byl motýl,
tobě na polštář,
položím svá křídla,
jako na oltář.
Kdybych byl louka,
budu samý květ,
provoním tvé cesty žitím,
tam i zpět.
Kdybych byl vánek,
neodolám asi,
od rozbřesku do tmy,
čechrat tvoje vlasy.
Nejsem motýl,nejsem louka,
ani vánek co tě laská,
jsem jen srdce rozjitřené,
a v něm ty-má něžná Láska.
Čím vším pro mě nejsi?
A čím vším pro mě jsi....
Jsi klidný závěr večera
jsi tu i kdybych brečela.
Jsi pohoda a smích
jsi slza třpytící se na očích,
jsi zábava i rozjímání.
Jsi můj . . .
a nejsi jiným k mání.
2
1