Den začal.Píše něžná slovíčka.
Den začal.Rozesílá psaníčka.
Nikoho nevynechá.
Každý dostane obálku uvnitř s prosbou,
at si ji nechá.
A těch pár písmen z lásky psaných,
budiž jeho střecha.
Ano.
Spěchá to.....
Spěchá.
Den začal.Píše něžná slovíčka.
Den začal.Rozesílá psaníčka.
Nikoho nevynechá.
Každý dostane obálku uvnitř s prosbou,
at si ji nechá.
A těch pár písmen z lásky psaných,
budiž jeho střecha.
Ano.
Spěchá to.....
Spěchá.
Dnes nelíbem se na líčka
nepíšem milá slovíčka
jen kolem sebe projdem
a večer se možná někde sejdem....
Kde jsou ty krásné čas,
kdy jsi mi hladil vlasy
a říkal slůvka něžná...
a i když se to nezdá...
Já líbala tě na víčka,
šeptala milá slovíčka
jsi moje všechno, jsi můj klid...
a nedej si to nikdy vzít.... jsem pořád stejná 
Srkám dvě deci splínu
a stesku po tvém klínu
a po tvých horkých dlaních
a po objetích ranních
a po tvých utlých bocích
a po probdělých nocích.....
Ten stesk mě příjde dráž a dráž-
má Lásko.....
Jak se máš?
Jiřík Žáček.
Jen malinový rty a horký letní dny
od louky kopretin roj včel se právě zdvih´
na trávě jako samet šlápoty kreslí stín
jak noha nohu míjí v závětřích slunečních
paprsky z vlasů proudí v tom vánku včerejším
myšlenky vlastní soudím a smývám půlky zim
pohledem přes okenní rám a vínem prolévám
příchutě okoralých rán a jizvy z horkých ran
kde háčkem zachycený zůstal mi beze změny
ten černobílý svět z útržků nedořčených vět
a v koutku úst ten vzdech po odcházení
zaklaply dveře... odešlo rozechvění
(převzato)