Když zítřek začne beze mě,
nepřemýšlej nad tím,
že jsme daleko od sebe.
Pokaždé, když na mě budeš myslet...
jsem právě tam...ve tvém srdci.
(autora neznám)
Jsi jako plamen hořící
v něm jednou shoří i má duše
a navíc voníš skořicí.
Ty oči na mě hledící,
jsou černé kapky tuše,
nejde to říci jednoduše.
Jsi sen o školní lavici,
čas nenávratně mizící
a bílá panna se svící
a rudá růže vonící,
tou bezútěšnou skořicí..
Nejde to říci jednoduše.
Se nesměj.
Nepočítám život na dny,ale na kila,
protože je těžkej.
Je toho čím dál víc,co lidi dělat nesměj....
Tak se nesměj.
To není k smíchu, já to vím...
a přece život nezměním.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ber vše, co ti život dá
. . . . . . . . . . - radost, bolest, žal i lásku.
Život je jen karneval,
v němž stokrát změníš masku.
Beru vše co život dává...beru vše co život bere . Někdy to na nervy
leze. Zvednu se a jdu dále. Přátelé jsou se mnou stále... s úsměvem jdi
dál, vždy budeš velice stálice. 
Říkám Tvé jméno každému květu,
který jsi vysadila loni,
a keři,který se kloní létu
i stínu pod jabloní.
Říkám Tvé jméno prázdnému pokoji,
kdykoliv na práh vkročím,
běžící vodě,mlžnému závoji,
svým prázdným a vyhaslým očím.....
Kytice kopretin údajně přináší do domu harmonii,
jas a radost.
Kopretina je symbolem trpělivosti a nových začátků.
Můžu starou hru hrát,
jeden po druhém
okvětní
lístky kopretiny
otrhat
a přitom se ptát......
Má mě ráda,nemá mě ráda......
Kytice kopretin ,ve váze voní
pro koho stojí tu ...no přece pro ni.
Nechám si jedinou,
tak jako v loni....
pro krásu nevinou
Uložím do knihy -vzpomínku věčnou.
Držím ti místo
u společného stolu.
Už hodně let.
Vím,že jednou budeme
sedět spolu,
držet se za ruce
a všechno vyprávět.....
Bude to příběhů více,
někdy není potřeba slov,
jindy jich bude na tisíce,
než dohoří naše svíce...
Poslyšte děti, ani muk
povím vám příběh z lesních luk...
bude to příběh pohádkový
o Kopretině a o Zdeňkovi 
byl letní čas, a hřál i stín..
když dotýkal se kopretin....
Díky- ale to je básnička o mravencích- jistě ji znáš....
Poslyšte děti ani muk
povím vám příběh z lesních luk
bude to příběh pohádkový
o mravencích a o cvrčkovi. 
Moje děti ji milovaly.
krásná knížka pro děti, s veršovaným textem. Kdysi jsem ji koupila dětem za 12kčs))) A četla ji i vnukům...
Příliš zhluboka jsem dýchal,
když vedle mě jsi ležela,
až jsem kus tvé duše vdechl.
Ale nezdáš se být necelá.....
To já si příjdu něčím jiný,
s tou tvou duší uvnitř mé.
Tohle nejspíš duše cítí,
když ji druhá obejme.
Já půlku svého srdce dala...
a přece mi nic nechybí
mám druhou půli toho tvého
snad se tu nikdo nediví...
Má duše s tebou tiše souzní
to přece duše dělají
a hladí se a objímají
svou velkou lásku netají....
Dnes v noci za mnou přišla do snu.
Měla tak sytý,jasný hlas
a vůbec,byla jako z kosmu
a nemělo to žádný kaz.
A potom ráno,
na zrcadle
stál rtěnkou psaný
krátký vzkaz
bylo to krásný...
přijdu zase,
až budou hvězdy spadávat....
Pak začaly létat létavice,
byla pozdní noc,
měli jsme snů zas o fous více,
nechtěli jsme toho moc..
Tvůj úsměv?
Slunko na rozcestí,
co čeká s láskou rosu ranní.
Nese sebou konec spaní
a začátek mého štěstí,
co přes den se tak hezky nosí.....
Tvůj úsměv...
To je pozvánka
k milostným hrám
tvůj úsměv ...
to je hádanka co já ti dám
tvůj úsměv ...
to je pohádka o štěstí
tvůj úsměv...
to je srdce schované do pěstí . . .
Jsem štˇastnej,
když tě držím
zas pevně v náručí.
Jsem štˇastnej,
když tě držím.....
a vím,že od týhle chvíle,
za sebe neručím.
Jste všechno, co se skrývá v dlani,
sevřené, jak myslíte na ni,
jako dítě, nově zrozené,
jako hvězdy právě spálené...
Období smutný kropit budu
vodou z naší studny.
Ach!
To bývala studna.
Všichni kdo napili se,
byli láskou posedlí.
A u dna?
Dodnes zrcadlí se odraz všech,
co do ní se mnou nahlédli......
Víš kolik lidských odrazů,
ta studna pohltila...
za dlouhých večerů i dnů
když se voda zavlnila
vidí tě, vidí nás
v odrazech světla i stínů
průzračná, stříbrná
ukrytá v mlžném baldachýnu
vidím tě ....vidíš nás ?
Jsi mé světlo v tunelu,
prozařuješ,noci,dny,
na Něze ti ustelu......
Nezhasínej-mám strach z tmy.
Na Lásce ti ustelu.....
V její záři tvář se rdí,
jsi mé světlo v tunelu,
nezhasínej-zabloudím....
Neboj se....
mé srdce ti bude kompasem
i když už lampu zhasla jsem
neboj se...
tma není zlá ,má své kouzlo
to které k nám v noci vklouzlo
neboj se...
mou ruku do své vezmi
a láskou se nechej vést
neboj se a věř mi....
Kdybych byl malířem,
na půdě s vikýřem,
tvým portrétem v ateliéru,
začal bych kariéru.
A já bych koukala
na toho mazala
který mě vykreslil,
vůbec se nezasnil...
díval se na hvězdy,
místo na mě
hvězdu mám na čele,
tvářím se nesměle
kariera v háji....kdo ví. . .
co ti za mě dají? )))
Básnivá,mámivá,
Máchovsky teskná,
Nestoudně něžná
i něžně nestoudná,
měsíčně snivá,
láskou oblouzněná,
dnešním dnem prozářená....
Kopretina.
Vzpomínky
jsou jako dotek motýlí
a umožňují na chvíli
vrátit se zpátky
do pohádky
Vzpomínáš?
Na chvíle společné
na hádky zbytečné
na věty nevyřčené
na city utajené...
Vzpomínky
jsou jako život dvojí
a tak se špatně hojí
jak těžká rána
rozespaná
Vzpomínáš?
Na lásky marnivé
na činy bláznivé
na slzy stoleté
na růže prokleté...
Vzpomínky
jsou jako vánek jarní
a náš čas marní
vzpomínání věčné
nekonečné
Vzpomínáš ?
Na knihy nedotčené
na květy poničené
na polibky omylné
na světy rozdílné...
Vzpomínky
jsou jako balzám hojivý. . .
Vzpomínáš?
Vzpomínám....
Tuhle si ukládám. Tuze moc krásná. Žasnu a zas, děkuji 
3
1
2