Mým bajkám dobře je v tvé dlani.
Měj s nimi, prosím, slitování
a zdají-li se někdy kostrbaté,
když s přáteli je večer předčítáte,
úsměvem zmírni jejich nedostatky.
I slabý verš je v krásných ústech sladký,
tak jako na mladé a čisté dívčí hrudi
i prosté luční kvítí obdiv budí. ( Krylov)
Přinesl jsem vodu ze studánky.
Nasbíral dříví do kamen.
Povídal si ze sousedem.
Slunce zapadá.
Velkolepý den.
Slunce už sklonilo svou hlavu za obzor...
a hvězdy zalehly noční nebe
měsíc jak velká lucerna osvítil obrysy hor
A my teď v teplu u kamen, máme jen sami sebe.
Večer a noc budou stejně velkolepé jako den...
Zazvoní,zavoní a zavrní,
začíná to pohledem.
Dotekem rtů zastaví čas
z prohrábnutí ve vlasech mi běhá mráz,
žít tou pravou chvíli plnou krás.
Obejmout a nepustit.
Srdce k srdci sedá.
Uzdu vášně popustit,
kdo našel,dál nehledá.......
Do obálky bez adresy vkládám pozvánku,
posílám ji po duhovém ptáku na vánku,
posílám pro pohlazení bílých peříček,
posílám adresu štěstí pro zítřek... 
1