Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Peníze nepřišly

Peníze nepřišly,už tu měly být.
Kdy přijdou nevím,čekám na ně.
Tak by se hodily,peníze zasraný,
pořád nejdou,kde jsou?

Nedá se jim dovolat,tohle je s nimi pořád.

Peníze nepřišly,nejspíše se někde zdržely,
takhle to dál nejde,
prachy nejsou holubník,
měly by se otáčet,
ale ony nejdou a nejdou.

Peníze nepřišly,začíná mi být po nich smutno.
Kdyby jen tušily,jak mi chybí.
Snažím se být trpělivý,čekám na ně.

Čas jsou peníze a peníze nikde.
Peníze nepřišly,začínám mít strach,jestli se jim něco nestalo
a jestli to tak hle nebude nastálo.

Něco se děje,jdu se raději podívat ven,třeba už jdou,
ale tohle peníze nejsou.
To je soused.Před barákem něco hledá.
Čumí do schránky a říká:
Peníze nepřišly,už tu měly být.

Krásný a divný sen jsem v noci měl,
do cizí zahrady tiše jsem vnik,
k růžovým keřům dlouze se nakláněl,
když náhle vstoupil zahradník.

Ze sna jsem procit:střelil mne do prsou,
k zemi jsem naleh prudce,
ale ty růže,ty tu jsou,
dosud mi voní v ruce......pro tebe.

Když svět se zahalí

do mlhy stříbrné

a bělavé kapičky

potichu stékají -

to stočím se

do klubka

Když svět se pokryje

tajemným mlhovím

a mechy i kapradí

němě se dívají -

to stočím se

do klubka

Když svět se promění

mlhavým svítáním

a zvláštní ticho tak

svádí ke snění -

to stočím se

do klubka

A čekám…

A čekám, až přejde

ta zvláštní chvíle

podzimní nostalgie

( A: hloubavá)

Dneska jsi přišel s květinou-
to asi,že jsem tvoje zlato.
Nebo ses zatoulal za jinou
a máš strach,že ti příjdu na to?

Kuře v líhni
V takovéhle výhni?
Řeklo kuře v líhni.
Déle tady nebudu,
vydám se vstříc osudu.
Natáhlo se do délky,
zamávalo křidélky.
Levá, pravá,
krok sun krok.
Pro ostatní byl to šok.
Kuře běhá, hlavou točí,
klove, z důlků lezou oči.
Zdá se, že je připraveno,
každý sval je kde má být,
tělo v spáře zaklíněno,
ještě musí zatlačit.
Zadržet dech,
a pak... ouha!
Po svobodě padla touha.
Za křídla se podívalo.
Divilo se, co se stalo?
Jeho malý zadeček,
vykouzlil tam bobeček.

Život nás někdy otřásá nepohodou, pak ztratíme vlákno míru,
snadno urazíme blízké a v srdci máme obrovskou díru.
A tahle zuřivost vůči někomu-jak jednoduché je být hrubý.
Slova jak vrabci-nechytíte je , a marné je pak skřípat zuby .
Čas přece léčí- píšeme suše.
Na to špatné nám pomáhá zapomenout?
Ale. . . abychom si navzájem nemrzeli duše!

Čtvrtek
dáš se na útěk
V dáli
myšlenky pálí
Ona
jako císařovna
On
rozbitý hrom
Málem
stal se zas králem
Louže
ono to kouše
Bláto
už vypadá to
Lekce
protože nechce
Křížem
ono to hryže
Děti
tolik to letí
Dávno
už je ujednáno
Čas
ukáže zas.

Mraveneček.
Jejda jejda, achich ouvej.
Uhni se mi! Rychle! Couvej!
U lesa jsem našel bez.
No tak honem! Odtud lez!
Překážíš mi! Konflikt věstí.
Chceš ochutnat moje pěsti?
Dám ti čichnout,
kde máš nos?
On je větší nežli kos?
Koukáš na mě? Hlavu vzhůru.
Kousnu tě!
No, máš holt smůlu.
Byl jsi na mě ošklivý,
jsem mravenec ohnivý.

Když šustí listí pod nohou,
myslím na holku bláhovou.......
Podzim je tu v plné kráse,
přijdi se líbat zase......

Některé ty basničky
byly jako třešničky
na dortu, co pekla Láska.
Kdo ho jí, ten blahem mlaská. 😉