Být stále princeznou,
aniž by mladost uvadla?
Jak sytit radosti,
aby MU čelist nespadla?
Když nervy nereznou,
dál dají hrát se divadla,
zahodit starosti,
či zakrýt všechna zrcadla…
My dva a čas ))
Být stále princeznou,
aniž by mladost uvadla?
Jak sytit radosti,
aby MU čelist nespadla?
Když nervy nereznou,
dál dají hrát se divadla,
zahodit starosti,
či zakrýt všechna zrcadla…
My dva a čas ))
Až ti víčka spadnou do noci,
zastaví se na tvém těle čas.
Nebude nám dvěma pomoci,
ve vlnách se utopíme zas.
Zapomnětlivá
Běží liška lesem.
Zapomněl jsem kde jsem.
Chůzi ještě trochu zvládám,
panice se nepoddávám.
V trávě leží velký klič,
odemknu si
a sem pryč.
Ivan,Ivan,
zbořil divan.
Skákal po něm do večera,
polámal v něm čtyři péra.
Ivane,Ivane...
a máš po divaně.
Podívej se na ně,
trčí čtyři péra
,copak to se dělá?
Slzí jako moře ...
četls Záhořovo lože?
Schoulena se ve tvém náručí
a nikdo za nic neručí
a nikdo za nic nemůže ,
vždyť já tě nechci za muže,
já chci jen v klidu spočinout,
a srdce tvé ,si poslechnout
pak oba můžem vzkázat můze,
že políbit nás zase může.
Dívám se na svět
očima své Lásky,
proto je tak krásný.
Když miluješ,
je to i na dálku znát.
I slepý pozná podle tepla,
že to není jen žádostivost,
která si cíl spletla.
Znám tě, vím kdo jsi
jsi tu i když tu nejsi
vidím tvou hlavu na polštáři
slyším ve snách tvůj vzdech...
vidím tvé oči, když bloudíš po mé tváři
cítím tvé ruce na svých vlasech
a tvůj zrychlený dech...výdech, nádech...
Vím kde jsi....