Sněhuláček,
bílý fráček z koule sněhové.
Řekni raz,dva,tři
a rázem jsi
v zemi vaty cukrové.
Když ráno obrací stránky,
které nám přináší touha,
hladím Ti tváře a spánky,
atˇ je tvá přítomnost dlouhá.....
Když ráno obrací stránky
já pevně víčka svírám
a v temnu oční jamky
a touhu si pod nimi hlídám
Hladíš mi spánky i tváře
já nechci ještě vstát
a v slunci hřejivé záře
chci zůstat s tebou dál.....napořád.
Kopretina666
Kopretina666
směje se na svět o sto šest.
Má srdce ryzí
avšak laškování jí není cizí.
Nehledá už duhu v dáli
vždycky jí to dobře pálí.
Milá víla, někdy dráb
nechejme to radši tak.
Ale když nenechám
dá mi to, co vůbec nečekám.
Chceš-li poznat štěstí jinak
dá ti ho jen Kopretina.
Každý má svůj sen
myslíš, že je v něm? 
Fait....
srdce je vyjímečné.
Tepe.V spánku.
V stresu.
V prožitků běsů.
V lásce. Odloučení .
Tepe ,bez něj nikdo není.
Jen mysl je některých jak kámen.
Slova ? snad jen jedno....Amen. 
Ta je dobrá. Má hloubku. Moc líbí. A nejvíc:-)) ta tečka na konci tomu
dala ten punc. Diky to si uložím.
Je čas, dát si lekci malou,
Kdo z nás ,osůbkou je dokonalou.
Nehonit se, vždyť je čas
vychutnat si prostých krás.
Koukati se jen tak kolem.
Každý srdce má-není golem.
Vždyť život je jak růže krása.
Trn však její...pěkně drásá.
Však bez bolesti mnohdy nepoznáme krásu.
Tu zcela prostou.. .
Svaž ruce moje svízelem,
na dně v polibku s jezerem.
Jak labuť křídla rozevřu,
prostorem začnu novou hru.
Svaž mi svízelem chodidla-
jezerní paní se nabídla.
Neplač ,netruchli pro slova,
vždyť budoucnost se neschová.
Toulat se budu se nad poli,
vzpomeň na mě. . .když bude mrholit.
Až potkáš svízele závoje,
vzpomeň si na ruce- na moje,
své ruce kladu ti na tváře...budou ti jako polštáře.
Víš,miláčku,spousta věcí se mi nelíbí.
Víš,miláčku,jak černá je noc v níž tě nikdo nepolíbí?
Láska bez polibků-to nic není,
jak omáčka bez koření.
Proč přijít o úsměv, vdát se za samotu.
Vždyť i přátelství lze vejít jako do chomoutu.
Nesmí se však táhnout jenom jednou silou.
Je to v životě jak s dvojruční pilou.
.......a vítr fouká.
Hledá ty zvadlé barvy slunečnic,
modré květy rozrazilu.
Po konci už neví vůbec nic,
tak proč šetřit sílu,
když vítr stále fouká......
Ten vítr nezná dobré mravy
vlasy mi rozfoukal kolem hlavy
a uvízlo v nich pár rozrazilu květů
a dál se hnal v divokém letu
šátek z krku mi sebral a nesl ho ulicemi jako splašené hejno ptáků. .
.
a vítr stále fouká
Pro dětské oči uplakané
foukati vítr nepřestane
Pro jejich přání nesplněná
,rozkvete louka v kráse němá
.Pro dětské touhy pousmání
,oči se slzám neubrání
Bezelstný pohled bere slova...
.pro náruč- co smutek schová
Ani tak nevoní,
fialenk hustá,
jako mně vonějí,
mojí milé ústa.
Nikola Šuhaj loupežník.
Život není pohádkou,
není ani fraškou,
mnohdy jen tak namátkou,
je s blbcem velkou srážkou.
Život není pohádkou,
není ani sněním.
Možná že své bohatství
za pár drobných směním.
Život není pohádkou,
snad -drobným okouzlením,
a jenom tak namátkou. . .
co a zač tu měním?
Kdyby jsi byla mou kurátorkou,
kritizovala by jsi mě jen zlehka.
Možná mám hlavu horkou,
ale duše má je křehká.
Kdybych já byla tvou kurátorkou,
kritizovala bych tě jen zlehka.
Možná máš hlavu horkou,
ale duše tvá je křehká.
1
1