Ve skořápce ořechu
plamen jasný hoří.
jímá jej hladina misky
i pláň širých moří.
V plamenu naděje ,
co nikdo neuhasí,
poselství nese...
a na zem bílý sníh se snese.
Tak hezky
se mi zdáš
Lásko.
Tak hezky
se mi zdáš,
jako bys kouzlila
barvou svých slov
a skládala
jen pro mě
snář.
Tak hezky
se mi zdáš
Lásko.
Možná že plaším tvoje sny,
když vcházím do nich bez pozvání
možná ,znaven po dlouhém dni,
nesníš o našem milování.
Možná tvůj spánek jiná střeží,
na mne už dávno nemyslíš,
možná....vždyť na tom
nezáleží.
Mé kroky stejně neslyšíš
Můžu jen ulehnout ,
pod víčka schovat plachý sen...
Snít, až bude měsíc na obzoru...
s hvězdami spřádat lásky žen.
Máš rozcuchané vlasy,
kdopak tě hladil asi?
Možná jen vítr foukl,
když na tvou krásu kouknul.
2