Ledva pohlédnu na Kopretinu,
cítím příliv endorfinu.
Z jejích očí ztrácím klid,
v těch se dá i utopit.
Nabízím korále z klokočí,
mlčky zírám ti do očí.
Jsi jako z rána černá káva ,
co rozespalost zažehnává.
Nabízím ti kytku z luk,
nevyřknu slovíček shluk.
Nabídnu ti vodu z pramene,
pro tvoje oči znavené.
Nabídnu lože, přikryji houní..
Snad mě tu nikdo neodsoudí.
Jen v skrytu vedle tebe ,pomlčím.
Zdenku ....jen oči k tobě otočím...
Opět boží,Kopretinko.
Hromada emocí,
až se z nich hlava točí,
jako na tom kolotoči.
Díky, jsou to jen slovíčka,
co do sebe zapadnou....
není to žádnou záhadou. 
Ne každý má takový talent. Osobně nikdy nebudu na úrovni tvé a
jiných. Baví mě vás číst, moc a moc. 
Díky, jsem ráda, že tě to baví. Je to zábava, odreagování od
běžných dnů. ( ale pořád jsou to jen ,,veršíky,, ) 
2
1