Jedna , která mi uvízla v paměti-pro děti .
Položili maličkou na vyhřátou mez
a nad její hlavičkou ,šumí,šumí les.
Není to les jako jiný...
jsou to samé kopretiny 
Že prý píšu smutné básně-
tolik smutné kolikrát.....
Přesto vím,že škarohlída,
málo kdo má vážně rád.
Jaro přece nepřichází,
že je v kalendáři list.
Jaro máme každý v sobě,
stačí umět správně číst.....
.....že prý píšu smutné básně,
jako lednové počasí,
přesto jsou tu,kteří čtou je.....
Chci se zeptat-proč asi?
Proč asi? Protože že jsou z lásky psané. Pro všechny kdo je čtou.
Protože jsou pro čtenáře darované...Protože... 
Protože...ne jen smutek i radost. Obojí kouzlí jiným úsměv na tváři.
Protože dáváš všanc, střípky své duše.
Řeknu to krátce a možná suše...
Jsou dny, kdy smutek vykouzlí ,ty nejkrásnější verše
A nakonec
vystoupám,Lásko,
na kopec.
Na ten nejvyšší.
Kde ani tráva,ani kytky neslyší.
Jen vítr hvízdá tu svoji
a smutek tam neobstojí....
Kdyby byl Bavorov,
co Prachatice,
dal bych Ti hubiček,
na statisíce......
báseň nebo písnička
jsou to jenom slovička
občas tečka
nebo čárka
na burze už padla marka
někde padaj z těla hadry
a jinde končetiny davaj do sádry
a komu se to nelibi
necht si prdel polibí 
3
1
1