Panenko křehká z porcelánu o Tobě snívám,
když se noc mění v jitro,hvězdy hasnou,
stáváš se hmotnou,živou jasnou.
Když vstáhnu ruku,dotknu se Tě,
čerstvá jak barvy na paletě.
Jak dobrý obraz ,samá krása
a srdce pláče i když jásá.
Podobná květům od Maneta,
přebývá v Tobě vůně léta.
Přicházíš,když už hvězdy mizí,
jsi tolik moje.......
a přesto cizí.
2
