Zkus jeden dotek, jedno pohlazení
a na svět chvíli zapomeň.
Snad ucítíš to jemné chvění,
teď osud je nám nakloněn.
Sice jen pár minut dal nám,
já vím, není to mnoho.
Teď s nadějí žádám,
využij tu chvíli pouhou.
Skloň se ke mně a zašeptej,
co bál ses mi dřív říct.
Prsty mé vlasy rozplétej
a očima pojď mým očím vstříc.
Autor neznámý.
Pod šípkovým keřem sedávali jsme spolu.
Vspomínáš?
No jistě!
A keř byl jenom náš.
A Ty pořád,že se budeš stydět.
A já,šak sem není vidět.
A sladké polibky,
jako plásty medu z úlu vytaženého právě,
když sedávali jsme spolu,
pod naším šípkovým keřem v trávě.
No, tak na to si fakt vzpomínám )))
I když je to spoustu let...
no-co si budem vyprávět...
byla to láska jako trám
a pořád na to vzpomínám
stačil jen pohled do očí
a svět se s tebou zatočí...
z přátelství láska,a léta běží
nemyslet na to jde jen stěží...
vzpomínky na to, uteklo léto
a venku krásně sněží...
,,A já,že se budu stydět.
A ty, však sem není vidět.
A zlatá svadba ,pod naším šípkovým keřem...
1