Dnes opět tentýž sen z předlouhé řady
další křik ze spaní, další noc ze sta...
Sen, že jsi skutečná, živá a tady
dokola zdá se mi a nechce přestat.
Šeptáš mi do ucha - slyším tě i když sním
vnímám jak tajíš dech, vůni, tvé dotyky...
Potom sen odejde, ztratí se a ty s ním,
příště vše nanovo začneme od píky.
Do oken ťuká déšť, zas je mi do breku
vytržen z iluze, kterou jsme spjati
s polštářem v náručí schoulený pod deku
tisící o tobě sen si dát zdáti.
( Thomík)
1
