Zavírám zvadlé oči,už vzdaluji se dni,
odcházím do temnoty,kde se prý všechno smí.
Tmou odevzdaně padám do náruče snění,
toužím mnohé stihnout,než příjde rozednění.
Už slyším tlukot srdce,zrychluje se mi tep,
dotkla ses mne tak lehce,jak načechraný krep.
Nořím se do kopretin a ve Tvém objetí,
vytryskl gejzír lásky a slzy dojetí.
Smím-li alespon ve snu,navěky s Tebou být,
pak se z něj,Lásko,nikdy už nechci probudit.
1
