Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Starý vlk si večeři vaří,
kysele se při tom tváří.
Když v hrnci fazole míchá,
mračí se při tom a vzdychá.

Kdybych byl měl štěstí více,
moh jsem míti jitrnice.....

Zavírám zvadlé oči,už vzdaluji se dni,
odcházím do temnoty,kde se prý všechno smí.
Tmou odevzdaně padám do náruče snění,
toužím mnohé stihnout,než příjde rozednění.

Už slyším tlukot srdce,zrychluje se mi tep,
dotkla ses mne tak lehce,jak načechraný krep.
Nořím se do kopretin a ve Tvém objetí,
vytryskl gejzír lásky a slzy dojetí.

Smím-li alespon ve snu,navěky s Tebou být,
pak se z něj,Lásko,nikdy už nechci probudit.

Sobě
Jak byl bych chtěl sám sobě věřit,
že rád ji nemám! Chtěl jsem zas
nesmírnou nekonečnost změřit,
bezbřehé lásce stavět hráz.

Okamžik krátký zanedbání

• chtěl jsem se od ní odpoutat –

mne naučil, že duše plání
nám nelze, nelze ovládat,

že v pevná pouta zas mne jímá,
že krátký pokoj těchto dnů
je šum jen křídel cherubína
nad houfem spících démonů.
( Lermontov)

Byla jsi.

Byla jsi křehká,jako šálek
z kterého bojíte se pít.
Své vlastní touhy jsem se zalek,
vedle Tebe chtěl jsem klidně žít.

Byla jsi jako mořská víla,
co chtěla nohy kvůli snu.
Zbyla po ní jen pěna bílá,
pohádka po níž neusnu.

Byla jsi jako kapka rosy,
co vítá rána slunečná.
Ta která šaty z mlhy nosí......
Byla jsi vůbec skutečná?

Kdybych byl boháčem,nespal bych hrůzou,
že všechno utratím,stanu se lůzou.

Kdybych byl malířem,třás bych se hrůzou,
že se nepotkám se svoji múzou.

Kdybych byl modelkou,nespal bych hrůzou,
že vyjdu do ulic,stanu se čúzou.

Kdybych byl náčelník a měl dvě pecky,
nosil bych nátělník,na nohou kecky.

Kdybych byl guvernér Národní banky,
snad bych měl naději u naší Anky.

Kdybych byl koníkem,pásl bych se v trávě,
neměl bych starosti žádný.......no právě.

Petr Skoumal.

Vltava klouže korytem
Vítr jí vlasy čeří
Píšu ti v těle rozbitém
Když slunce mává zvěři
Rackové pějí sluníčku

Chceš slyšet novou básničku?

Koruny stromů divě zašumí
Ve víře vánek větří víru
Veverky prý číst básně neumí
Však čtou si Tisící rok míru
A aby na ně nikdo nekoukal
V korunách hrají si hry skryty
Pavouček sám jim postel usoukal
Je ticho, mobil bez pokrytí

Jedna z deníku)

Česká lidová.

Když jsem na ní včera v noci na posteli ležel,
řekla že jsem na ní slabej,abych za jinou běžel.

Šátek dala mi krajkou lemovanej,
šátek dala mi včera v podvečer,
šátek dala mi krajkou lemovanej,
šátek dala mi,abych nebrečel.

Po ránu mě probudila políbením něžným,
že jsem na ni stejně slabej,at za jinou běžím.

Lásko,
Bez Tebe se cítím,jako motýl v síti.
Tak jako ptáček v kleci,tok co nemůže téci.
Tulák bez přístřeší,unavený pěší.
Tak jako bez vláhy země,vyprahlo je ve mně.

Naštěstí však ještě,věřím v příslib deště.
Kapkami citu hýčkané,zas srdce z prach povstane.....

Sundej si šálu a sundej si vše
odhoď dne tíhu, která tě štve
uspi své tělo a k hvězdám plav
do mého snu se prosím stav

svlékni si kabát a svlékni svůj stud
poslouchej pouze svůj primární pud
zavři svá víčka a oddej se něze
potop své zákony, normy a teze

rozpusť své vlasy a s nimi touhy
čas tiché noci je pro nás dlouhý
a pak stul se v klubko a sladce spi
v objetí obou - já a ty

(Autor Muta cum liquida)

Vysněný

Jsem Tvoje královna.Vím,je to jenom vize-
stojíš tu nezměněný,však vypadáš cize.
Co život bez lesku?Bez třpytu nás jen mine.
Strachy se zalykám,že patříš dávno jiné.

Z perliček od pláče navlékám na krk šnůrku.
Zrcadlo.....pověz mi......nečum však na Sněhurku.

Neznámá autorka.